Množství gratulantů. Dary, pozornosti. Do víru oslav dnešních šedesátých narozenin už Jarmila Kratochvílová vstoupila, další akce ji čeká. Legendární běžkyně, nejlepší česká atletka všech dob, bude slavit, jak jinak, na čáslavském stadionu.
* LN Jak se vlastně cítíte coby šedesátnice?
Jako bych měla čtyřicet! (smích) Já ty roky neberu vážně. Moje spolužačky, když se občas sejdeme, si kolikrát postěžují, ale já tomu velkou váhu nepřikládám. Beru to tak, že věk je jediný spravedlivý. Kdo dospěje k šedesátce, ať je rád - chudý nebo bohatý, světový i méně světový.
* LN Prozradíte, jak proběhnou oslavy vašeho jubilea?
Něco už proběhlo v sobotu u nás v Golčově Jeníkově, sešla se široká rodina, užili jsme si to. A druhá oslava bude tuto sobotu tady na stadionu. Počítám, že přijde tak šedesát lidí. Chtěla bych, aby to byli hlavně ti, kteří se kolem mě na stadionu pohybovali a pohybují, jinak by nás bylo strašně moc. A určitě přijdou všichni moji současní i bývalí svěřenci v čele s Lídou Formanovou, dvojnásobnou mistryní světa. Lída nesmí chybět.
* LN Jak velkou máte tréninkovou skupinu?
Když se sejdeme opravdu všichni, tak je nás i se mnou patnáct, většinou jsou to děvčata. Mám s kým pracovat, i když by to mohlo být lepší. Ale zaplať pánbůh za to, protože dneska už se dětem moc nechce. Děti už nejsou tolik na práci, což bohužel atletika vyžaduje.
* LN Trénujete děti, přitom vaše někdejší smlouva s USK Praha už dávno pozbyla platnost. Kdo vás tedy odměňuje? Čáslavský oddíl?
To bych neřešila. Napište, že trénuju ty, co ještě chtějí. Peníze jsou sice důležité, ale zase ne tolik.
* LN Takže pracujete zadarmo?
Nerada o tom mluvím.
* LN Platí vás rodiče mladých atletů? To by přece bylo normální...
Tak tady to normální není. Přece si za to nebudu brát peníze! Mám invalidní důchod, ten mi stačí. Peníze opravdu nejsou nejdůležitější.
* LN Když se ohlédnete, na které okamžiky ze sportovní kariéry vzpomínáte nejraději?
Mohla bych říct, že na dva tituly mistryně světa z Helsinek v roce 1983, na světový rekord, který platí pořád, na olympijské stříbro z Moskvy... Nejraději ale vzpomínám na celou tu dlouhou cestu, která k těm úspěchům vedla. Byly to roky dřiny, ale tu já měla vždycky ráda.
* LN Také byly chvíle, na které vzpomínáte nerada. Je to rok 1984, kdy komunistický režim rozhodl, že nepojedete na olympiádu do Los Angeles?
Nic horšího moji generaci potkat nemohlo. Já si po Helsinkách říkala, že olympijská zlatá by byla taky dobrá, navíc jsem uvažovala, že potom bych se mohla s atletikou rozloučit. Neúčast jsem cítila jako křivdu, nechtělo se mi tomu uvěřit. Nejhorší bylo, že nás nutili říkat, že s tím rozhodnutím souhlasíme. Pokaždé jsem se vymluvila, že jsem nemocná. Pan Popper to ve Sportu napsat musel, ale byl to skvělý člověk a z „mých“ slov bylo stejně patrné, jak moc nás neúčast mrzí.
* LN Vidíte ve své tréninkové skupině nějaký výrazný talent?
Mám tady šikovné děvče, technicky i rychlostně mi připomíná Lídu. Raduju se z ní, ale pořád mám před sebou ten vzorec: dnešní mládež a dlouhá cesta k úspěchu.
* LN Jaká je ta mládež?
Pořád si přeju, aby se děti zase vrátily na stadiony, na kola a s bruslemi na rybníky. A aby uměly přeskočit kozu.
Pořád si přeju, aby se děti zase vrátily na stadiony, na kola a s bruslemi na rybníky. A aby uměly přeskočit kozu.
