Na českém trhu funguje v současné době několik velkých kavárenských řetězců: mimo jiné americký Starbucks, polské Coffeeheaven, australské Gloria Jean’s Coffees nebo britské Costa Coffee. Dominantně fungují hlavně v Praze, kde je mnoho turistů a vyšší kupní síla. Například kavárny Coffeeheaven se snažily expandovat i do Brna, ale pobočka tu musela být před časem zavřena.
Pro všechny řetězce přitom platí, že cena za kávu nebo dorty, které
Co dostaneme?Espresso Macchiato – espresso s tenkou vrstvou pěny |
Láká je množství druhů kávy, ze kterých si mohou vybírat, a také to, že káva připravená v Coffeeheaven nebo ve Starbucksu patří k těm lepším ve městě. A to přesto, že například Praha či Brno mají dlouhou tradici malých a levnějších kaváren, kde se servíruje dobře připravená káva: mezi nejlepšími podniky se letos – podle prestižní ceny Czech Bar Awards – umístily pražské podniky Savoy a Al Cafetero nebo Café Fara z Klentnice u Mikulova. Tam všude servírují více než šest druhů správně uvařené kávy. Je ale faktem, že většinou se zákazník v Čechách i na Moravě setká s přešlehanou pěnou na cappuccinu nebo přepáleným espressem.
Kupní síla
"Ceny neustále řešíme. Zaprvé proto, aby si zákazník odnesl kvalitní produkt, a zadruhé abychom sami neprodělávali. Naše politika je taková, že v rámci každé země jsou ceny stejné," tak nám odpověděli z centrály Starbucksu na otázku, jak vlastně určují ceny v České republice.
V potaz prý berou to, kolik stojí suroviny, jaká je ekonomická situace v regionu i to, kolik jsou lidé ochotni zaplatit. Proto se káva v českém Starbucksu prodává za jinou cenu než třeba ve Spojených státech. Kvalita kávy tedy rozhoduje o ceně v kavárnách až druhotně. Někteří prodejci pak spíš než na espressu vydělávají na doprovodném sortimentu: muffinech, koláčích nebo salátech či sendvičích. Na cenách kávy se také projevuje "nasazení" pracovních sil, které v pobočce pracují, a většina "řetězcových" kaváren se vyskytuje na dobrých adresách, takže se do ceny promítají i drahé nájmy.
Do ceny jednoho kelímku se dále započítávají všechny věci "zdarma": víčka na kelímky, lžičky či míchátka, cukr nebo sladidlo a také voda zadarmo (právě voda v lahvích přitom v restauracích patří ke komoditám, na nichž mohou majitelé vydělávat, proto nejsou obvykle ochotni točit vodu z kohoutku).
Počítá se i s notorickými vysedávači, kteří zaberou s počítačem stoleček pro čtyři a vydrží u něj sedět tři hodiny u jedné kávy. I ti se musí kavárnám vyplatit (o ceněWi-Fi zdarma nemluvě).
Kelímková kultura
A proč tedy lidé do drahých kaváren chodí?
V případě Starbucksu jde o mezinárodní řetězec se známou značkou, takže pro turisty je snadno rozlišitelný; je zárukou něčeho, co znají z domova. Proto si tu mohou dovolit nasadit vyšší ceny než lokální kavárny, svoje zákazníky si stejně najdou.
Většina z velkokaváren sází také na filozofii "druhého domova" – relaxační hudba, křesla i motivační nápisy na zdech mají působit na náladu zákazníků.
Jejich atmosféra může vyhovovat i těm, kteří si ranní kávu potřebují vypít rychle, třeba cestou do práce. Jenže do pravé kavárny – s číšníkem s bílou zástěrou, novinami ke čtení a třeba i domácími koblihami – budou mít tyhle kavárenské sítě stejně vždycky daleko a místo stálých hostů budou vždy více těžit z kolemjdoucích, víceméně náhodných návštěvníků. Kdepak, básníci se tu scházet nebudou.
