Jedna věc je smutný příběh jedné armádní akvizice, to, že ministryně na ministerstvu nerozhodovala o důležitých věcech. Jiná věc je chování policie a státních žalobců v poslední době, kteří měřitelné pracovní výsledky čím dál víc nahrazují okázalou protipolitickou partyzánštinou.
To už orgány činné v trestním řízení nectí zásadu, že obviněnému je dovoleno bránit se, jak umí? Jak je možné, že rok a měsíc od vydání bývalé ministryně do rukou policie ještě může existovat tolik neprovedených úkonů?Jestli chtěla Parkanová upozornit na šnečí tempo svého případu, je to docela dobrá mistryně obrany.
