Narodil se 15. ledna 1881 v Kněževsi nedaleko Prahy. Vojenskou službu vykonával ještě za dob starého Rakouska. Po vojně se oženil a až do roku 1939 hospodařil jako rolník ve Zličíně. V době, kdy jeho děti byly již dospělé a on měl, jako většina jeho vrstevníků, právo na to, strávit klidný podzim svého života na výměnku, přišla nacistická okupace.
Kalendář hrdinů: Dalibor Kalík bojoval v Africe, smrt si ho našla na Dukle |
Mezi prvními se zapojil do domácího odboje. Před zatčením gestapem se mu 19. července 1939 podařilo uprchnout do Polska. Zde vstoupil do řad formující se československé vojenské jednotky. Spolu s ní pak prošel ústupovými boji v září 1939 a dostal se do sovětského zajetí. Strávil v něm více než jeden a půl roku, než mu bylo v březnu 1941 povoleno odjet na Střední východ.
Bez ohledu na to, že několik měsíců předtím oslavil 60. narozeniny, se dobrovolně přihlásil k bojové jednotce. Jako voják 3 .roty 11. čs. pěšího praporu – východního – pod velením pplk. Karla Klapálka se zúčastnil bojů proti vichistickým Francouzům v Sýrii v červenci roku 1941 a zapojil se do následné okupační správy země, na níž se českoslovenští vojáci několik měsíců podíleli.
Byl také jedním ze zhruba sedmi stovek mužů, kteří pod československým praporem bránili od října do prosince 1941 obležený severolibyjský Tobrúk. Stal se tak nejen nejstarší českou „tobrúckou krysou“, jak obležené spojenecké vojáky posměšně nazývala nacistická propaganda, ale i nejstarším českým vojákem na západní frontě vůbec. V Tobrúku zůstal až do vystřídání československého praporu v dubnu 1942.
Po příjezdu do Velké Británie v srpnu 1943 požádal znovu o přidělení k prvosledovému útvaru. Bylo mu vyhověno a sloužil u protitankového oddílu Čs. samostatné obrněné brigády. Na přelomu let 1943/1944 se však jeho zdraví rapidně zhoršilo – začal se dostavovat důsledek velkého zatížení posledních let.
Matěj Foubík se vytoužené invaze a vítězného konce války nedočkal – zemřel 9. února 1944. Je pohřben na St. Mary’s Cemetery v Londýně. Celou válkou prošel v hodnosti prostého vojína...
