Narodil se 28. července 1914 ve Vídni. Ve 14 letech vstoupil do řádu těšitelů z Gethseman a roku 1938 byl vysvěcen na kněze. Po anšlusu odmítl službu v německé armádě. Byl za to pak až do roku 1942 nuceně nasazen u Technische Nothilfe. Teprve pak mu byl povolen návrat ke kněžskému povolání. Působil ve svém rodném městě, kde okolo sebe soustředil skupinu asi tří desítek vlastenecky smýšlejících krajanů.
Kalendář hrdinů: Malvína zachraňovala vojáky pod palbou, dožila v Izraeli |
Po několika pokusech navázat kontakt se zahraničním odbojem se mu v březnu 1944 podařilo v rámci operace GUMMIT dostat na území ovládané jugoslávskými partyzány, kteří jej odeslali britským letadlem k Čs. vojenské misi v jihoitalském Bari. Zde prošel zpravodajským a výsadkovým výcvikem a stejnou cestou se po několika týdnech vrátil do Vídně, kde aktivoval činnost své skupiny. Vlastně dvakrát přešel frontu na Balkáně.
Během několika měsíců z Vídně čeští odbojáři dodali Spojencům desítky důležitých zpráv. Koncem roku 1944 se gestapu podařilo skupinu rozbít a některé její členy včetně Pojara zatknout. Nikdo z nich však při výsleších nepřiznal víc, než musel, takže většina z nich se dočkala osvobození.
Po válce Pojar řídil reemigraci vídeňských Čechů do staré vlasti, kam v roce 1946 sám také přesídlil a stal se důstojníkem duchovní služby čs. armády z povolání. Již v té době byl však sledován komunisty ovládanými tajnými službami jako „agent Západu“. Krátce po únorovém převratu, 5. dubna 1948, byl v důsledku provokace Reicinova Obranného zpravodajství (OBZ) při fingovaném přechodu státních hranic zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Rozsudek byl vynesen 21. prosince 1948 – ve stejný den, kdy Pojara čtyři roky před tím zatklo gestapo.
Z vězení se dostal teprve v roce 1956, další léta však musel trávit v manuálních profesích pod stálým dohledem StB. V roce 1967 se mu podařilo během prázdninové cesty emigrovat a vrátit se do Vídně. K práci duchovního se však již nevrátil a oženil se se svou dlouholetou spolupracovnicí z protinacistického odboje. V rámci polistopadových rehabilitací byl povýšen na plukovníka AČR v. v. Zemřel 3. srpna 1992 ve Vídni.
