Na tristním stavu se podepsala kombinace červencového suchopáru a někdejšího narovnání toku, při němž zanikla část ramen. Jenomže čím víc plochy řeka má, čím víc se může rozlít a zpomalit na zákrutách či odbočkách, tím víc vody se stihne vsáknout do strategických podzemních zásob. To se kvůli probíhající klimatické změně stalo nejvyšším zájmem státu, proto člověk začíná krajině pomáhat, aby znovu uměla pít.
Zima záchranu nepřinesla. Sucho pokračuje |
Významné místo v tom zastupují projekty infiltrace vody z povrchu pod zem. Jsou maximálně šetrné a ohleduplné vůči tomu, jak by to příroda dělala sama, takže se ve vzácné harmonii nacházejí zájmy vodohospodářů i ekologů. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV) probádal celou republiku a sestavil sérii map podle toho, kde se jaký typ projektu dá použít, protože se tam, zjednodušeně řečeno, protíná nedostatek vody s vhodně stavěným i rozsáhlým podložím. Pilotních akcí, na nichž se ozkouší různé podmínky, je po Česku vytipovaných devět.
Mapa lokalit vhodných pro pilotní projekty infiltrace vody z povrchu pod zem. Pomohou při obraně před suchem.
Jelikož podzemní vodní spižírna už loni zeslábla na své dvacetileté minimum, je po „záchranných programech“ poptávka. Projekty injektáže tekutiny shora dolů umí vyrábět pitnou vodu v objemu až několika kubíků za sekundu. I kdyby to byl jeden metr krychlový, za sekundu by se saturovala vodní spotřeba čtyřčlenné domácnosti po tři dny.
Je více způsobů, jak dolní rezervoáry připumpovat. Od velkých staveb umělé infiltrace, jako jsou vsakovací nádrže ve vzorové vodárně Kárané, přes vlnění napřímených řek, jako se to stane na úvodem zmíněné Orlici, až po drobné úpravy místního významu. Na příkladu Meziboří v Ústeckém kraji. Pod zemí se postaví stěna, která nadzvedne podzemní hladinu a stvoří i nový zdroj. Jde vlastně o vybudování podzemního rybníka s tím bonusem, že když se schovává pod povrchem, v létě z něj sluníčko neodsává a nedělají si v něm prázdninové stanoviště sinice.
