Malé připomenutí pro ty, kteří nesledují Českou televizi: Předseda hnutí ANO 2011 a místopředseda vlády Andrej Babiš nazval redaktory připravující dva pořady v ČT „zmanipulovanou pakáží”, která pracuje na objednávku, vzápětí podal na reportéry stížnost k televizní radě (a na celou televizi k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání). Podávat stížnosti je jeho nezpochybnitelné právo, nadávat lidem ne. Urážet a obviňovat ostatní (i když jsou nám, jemně řečeno, protivní) je odporné a nechutné. To se prostě nedělá, podobně jako slušní lidé na veřejnosti nesmrkají do dlaní a ani v restauraci La Paloma se nešťourají v nose.
Tato slova nejsou žádnou profesní solidaritou - býti solidární s panem Markem Wollnerem by bylo pro autora glosy příliš velkým násilím na vlastní osobě.
Reportáže každého média jsou svým způsobem zaujaté, protože každé je zaujaté jinými tématy. Což platilo dávno před nějakým Andrejem Babišem a bude platit i po něm. Po roce 1997 se třeba Mladá fronta DNES hodně soustředila na politiky ODS, Česká televize měla svého času eminentní zájem o předsedu KDU-ČSL Jiřího Čunka (jeden z jejích reportérů si vyměnil za den i třicet textových zpráv s vyšetřovatelem, o němž tvrdil, že jej nezná). Tomuto přístupu však nelze říkat práce na objednávku, byť to tak pro postižené často zvenčí vypadá.
ČT není soukromé levicově liberální médium
Potíž s Babišovým útokem je jiná, a je dokonce dvojí. Bohužel má pan Babiš v popisu „zaujatosti“ ČT jistou pravdu. Zejména proto, že ČT se chová jako by byla třeba CNN, tedy soukromé levicově liberální médium. Ale tím ze zákona není. Je institucí placenou všemi koncesionáři, a ti by si třeba chtěli platit nikoli liberální CNN, ale naopak třeba konzervativní Fox News. Čím méně si je toto televize veřejné služby ochotna připustit, tím více nahrává lidem jako Miloš Zeman či Andrej Babiš, když se do ní zhurta obují.
Druhý rozměr Babišova ataku je však ještě nebezpečnější: ataky na společně sdílené „kanály”, mezi něž veřejná média bezpochyby patří, na věrohodnost všech kritiků etc. mu sice možná mohou krátkodobě pomoci. Ale dlouhodobě je rozdělení společnosti na segmenty, v níž jedna část nevěří té druhé ani slovo, nebezpečné pro všechny.
Prodělá i Andrej Babiš osobně. Jeho zatím neuvěřitelný politický úspěch stojí na tom, že jej podporují lidé zleva zprava, inženýři, kteří volili ODS, i matky, které hlasovaly pro sociální demokraty. Pokud se rozhodne „hrát jako Trump” a útočit na všechny okolo, dost možná získá nějaké rozhněvané hlasy z okraje. Ale pro většinu se tím přijatelným nestane. Naopak.
