Není to jediný rekord, máme tu několik dalších pozoruhodných milníků. Například je to od roku 1989 poprvé, co se komunisté zúčastňují jednání o vládě, co si diktují (nejen) programové podmínky. Vedli jsme vzrušenou debatu o nástupu extremistů ve chvíli, kdy Andrej Babiš plánoval vytvořit koalici s xenofobní formací Tomia Okamury – ale komunisté už jsou všem šumafuk.
Není se co divit: ve sněmovně s nimi spolupracují všichni už dvě dekády, prezident Václav Klaus si s tehdejším komunistickým šéfem Miroslavem Grebeníčkem zamával z „Masarykova“ lánského balkonu už před patnácti lety, přání vládnout spolu s komunisty vyjadřují opakovaně všichni předsedové ČSSD už od roku 2005… Ostatně prezident je bývalý člen KSČ, premiér také, stejně jako předsedové Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Jen guvernérem České národní banky je pouhý kandidát členství.
Třetí unikát je v rozsahu pozic a vlivu, který se podařilo uhrát minoritnímu koaličnímu partnerovi. ANO Andreje Babiše má 78 poslankyň a poslanců, ČSSD Jana Hamáčka 15. Když vynásobíte křesla socialistů pětkrát, stále je to méně než mají anoisté. Na křesla ve sněmovně to je pět ku jedné, ale na křesla ve vládě dva ku jedné. To se zatím žádné straně nepovedlo, aby sedmiprocentní volební zisk přetavila v třetinu vlády, včetně tak důležitých úřadů, jako je vnitro, práce a zahraničí.
A můžeme zaregistrovat i čtvrtý unikát: poprvé tu máme koalici tří v podstatě levicových stran. ANO bude hrubě nesouhlasit, považuje se za středové hnutí pro všechny, ale programový i personální posun je za poslední čtyřletku nepřehlédnutelný, stačí vyjmenovat známé liberální tváře z plakátů, které pomáhaly panu Babišovi v roce 2013 získávat hlasy a postupně hnutí opustily: Jiří Zlatuška, Pavel Telička, Ivan Pilný, Martin Komárek a teď i Martin Stropnický. Ostatně dohoda na programové shodě mezi KSČM, ČSSD a ANO byla při skládání vlády hotová za pár dnů.
