Útok letadel s plnými nádržemi leteckého benzinu na budovy Světového obchodního centra byl promyšlený, organizovaný, finančně náročný a provedený útočníky, kteří do Spojených států přicestovali zvenčí.
Amerika se proto mohla bránit: přesekáním finančních linek, neudělováním víz, kontrolou skupin možných spiklenců a spoustou dalších kroků. Byla v tom poměrně úspěšná, ačkoli ani Spojeným státům se džihádistický teror nevyhnul, za patnáct let se žádný ani útok ani náznakem podobný tomu z roku 2001 nezopakoval.
Kdo zabíjel: samotář, kriminálník a otec dcer. Při útoku se smál, líčí svědek |
Horší - z hlediska zásahu duše národa i možné obrany - pak byly útoky v Londýně před jedenácti lety. Samozřejmě nikoliv počtem obětí, ale hrůzou z toho, že útočili z pohledu Britů “naši chlapci”. Žádní vousatí džihádisté z veliké dálky, ale chlapci ze sousedství a slušných rodin, kteří vychodili britské školy a od kolébky si broukají anglické říkačky a písničky.
Ale i takovým útokům lze částečně předcházet: vyhostit kazatele, kteří zasévají do mladých duší nenávist. Sledovat, kdo se jezdí “učit” zlo do Pákistánu a Sýrie. Hlídat veřejné i tajné spolky a souručenství.
Jak se však bránit jednomu člověku, jenž vjede kamionem do slavících rodičů a dětí?