Panem poslancem Mílou Roznerem nebudeme špinit tyto stránky. Ale Lety u Písku inspirují i jiné velké myslitele, třeba jistého dnes již pozapomenutého místopředsedu ODS, jenž proslul tím, že pomáhal privatizovat Českou spořitelnu a inkasoval za to od Rakušanů deset milionů korun. Tento mudrc pravil: „Na spor, zda na tom místě postavit za stamiliony památník, či nikoliv, přece existuje jednoduché řešení: kdo souhlasí s památníkem, dostane domů složenku na mimořádnou daň (pod daňovými sankcemi) na stavbu památníku, kupříkladu na 1000 korun. A bude ji dostávat opakovaně, až se patřičná suma vybere. Plátci daně budou spokojeni, neboť chtěli přece památník a jistě jej rádi zaplatí – a neplátci též, neboť ho nechtěli, a nevidí tedy důvod, proč ho ze svých daní platit.“
Zlatá slova. Platí to nejen pro památník v Letech, ale i pro památník na Vítkově, pro sochu T. G. M., pro pražské metro, pro Letiště Václava Havla, pro školu v Horní Dolní... Takže: kdo souhlasí s tím, aby se do Zábřehu (na Moravě), kde dotyčný pán žije, postavila dálnice, měl by dostávat opakovaně složenku, dokud se nepostaví. Klidně se Zábřežští mohou skládat společně s obyvateli Mohelnice. Mají dohromady lehce přes dvacet tisíc obyvatel, stavba bude stát přes padesát miliard, což znamená moc pěkných dva a půl milionu na člověka, pokud budou po dálnici toužit i nemluvňata. Všichni spokojeni, pane Miroslave Macku?
