Navzdory tomu, že nemáme a hned tak nebudeme mít vládu a budoucímu premiérovi hrozí trestní stíhání, lid to bere s humorem a byznys neztrácí optimismus. Politika zjevně nemá na naše životy takový vliv, jak by se nám, kteří sledujeme každý miniposun ve vyjednávání, zdálo.
BALDÝNSKÝ: Čáry Máry Prchala. Doufal jsem, že jsme z kádrování idejí už vyrostli |
Ostatně bez většinové vlády jsme už bohužel naučení fungovat: druhý kabinet Mirka Topolánka získal důvěru až 19. ledna 2007, přičemž volby skončily 3. června předchozího roku (tedy o 230 dnů dříve). To samé jsme v jiné podobě zažili o pár let později: 17 .června 2013 podal premiér Petr Nečas demisi, ale další legitimní vláda získala důvěru až 18. února příštího roku (tedy za 246 dnů).
Ne že bychom měli nad takovým stavem jásat. Jakékoli kroky jakéhokoli kabinetu se sníženou legitimitou (odstupujícího nebo toho, jenž nezískal důvěru) jsou krajně sporné, ale zbytek země si zjevně dovede docela dobře poradit.
Dnešní situace vypadá zablokovaně, ale ústava, zdá se, s něčím takovým počítá. Poté co odstoupí kabinet Bohuslava Sobotky, jmenuje prezident nového premiéra a posléze jeho vládu. Bude to takřka jistě Andrej Babiš, a pokud pro svůj kabinet nezíská důvěru, nastane druhý pokus. Hlava státu jmenuje premiéra nového a dotyčný půjde opět s novou vládou žádat o důvěru.
Lze očekávat, že případné druhé podání bude pro sněmovnu personálně stravitelnější. Pokud ani ten neuspěje, bude mít poslední pokus předseda sněmovny. A tady už to bude na krev: neúspěch třetího pokusu znamená předčasné volby. To může přinutit k ústupkům jak Babiše, tak jeho soupeře. Protože nové volby jsou velký risk, a ještě navíc zatraceně drahý špás.
