Druhého pilota sestřelené ruské stíhačky zachránili syrští vojáci |
Sestřelení ruské stíhačky vojsky státu NATO je malér. Zatím nemáme náznaky, že by
Moskva či Ankara chtěly konflikt eskalovat, leč občas se situace vyhrotí takříkajíc nezáměrně. A to by bylo zlé. Přesto může být tato krize k něčemu dobrá.
Rusko si zvyklo provokovat až příliš. Podobné incidenty lze registrovat takřka denně: ponorky na hranicích výsostných vod Spojeného království, bitevníky v bezprostřední blízkosti Aljašky, letadla i lodě na hranicích Litvy, Estonska, Lotyšska či Norska. V tomto smyslu je dobře, že se proti narušiteli někdo ohnal – a že spoušť nestiskli Evropané. Kdyby se střetly vojenské síly třeba v Pobaltí, na přímé hranici NATO a Ruska, bylo by mnohem hůře.
Jeden pilot sestřeleného bombardéru je mrtvý, potvrdili Rusové. Při záchranné operaci zemřel voják |
Pro strategické zájmy atlantického spojenectví je také lepší, když je Ankara na naší straně, než aby se s Moskvou spojovala proti Západu. A ne že by tu takové pokusy nebyly.
Po zničení civilního letadla nad Sinajem Rusko výrazně zintenzivnilo útoky na pozice IS, ale do té doby hrálo takřka výhradně hru na ochranu Asadova režimu. Turci zase bojují primárně s Kurdy, a to i s těmi v Sýrii. O Islámský stát jde oběma sice nikoli v poslední, ale určitě až v druhé řadě.
Teď se sultán i car v syrské partii krvavě srazili. Optimisté mohou doufat, že se napříště soustředí více na teroristy než na vzájemné přetlačování.
