Kdo chce, může bývalou předsedkyni Alenu Vitáskovou vnímat jako neohroženou bojovnici s podnikateli se solárními dotacemi, ženu statečnou, která se nebála postavit bezskrupulózním žralokům. Proč ne, něco na tom bude. Zároveň ale nelze nevidět, že coby šéfka ctihodné a nezávislé instituce se paní Vitásková chovala značně neotřele, abychom použili diplomatické mluvy. Jako ilustrace může posloužit třeba kandidatura do Senátu za xenofobní spolek Tomia Okamury – což je opravdu protiklad toho, jak si „nezávislost regulátora na politice“ představujeme.
Šéf rady Energetického regulačního úřadu odstoupil, vyzval k tomu i ostatní členy rady |
Úřad má klíčový vliv na voličsky citlivé ceny energií, a tak měli politici z případné další divokosti osamělého šéfa úřadu poněkud osypky. Proto vymysleli zlepšováček: místo jednoho šéfa (jemuž může snadno rupnout v lebeni) bude úřad řídit pětičlenná rada, kde by se mělo riziko holé nevypočitatelnosti či snadné korupce výrazně snížit. Na papíře to vypadá všechno skvěle – až na to, že rada úřadu je dnes paralyzována, protože tři členové jsou v klinči nejen s předsedou rady, ale i se svými podřízenými.
A ta slibovaná poučení? Změna nefunkčního modelu nutně neznamená, že příště poběží vše jako po drátkách. Za druhé: byznysoví žraloci se nikdy nevzdávají. A do třetice: když jsou lidé pitomci, sebelepší pravidla nepomohou.
