Kdo očekával, že finanční investor prodá nájemníkům byty pod cenou na základě nezávazného příslibu, je víc než naiva.
Sobotka: Prodej bytů OKD je morálním selháním Zdeňka Bakaly |
Zdeněk Bakala je dnes, nejen na Ostravsku, za zlouna. Lze to chápat – většině z nás by se asi špatně spalo, kdybychom z jednoho obchodu vyvařili tolik desítek miliard. Ale finanční investoři to mají jinak. Když se jim podaří pohádkový obchod, spí o to lépe.
Přímý vhled do Bakalova myšlení nabízí rozhovor, který dal MF DNES před třinácti lety.
Bakala: V USA se úspěch měří penězi. Tady se řada lidí raději tváří, že to tak není, že peníze jsou druhá třetí věc. Já si myslím, že to je trochu předstíraný názor.
MF DNES: Vážně považujte peníze za jediné měřítko úspěchu?
Bakala: Je to americký nešvar, který jsem si přisvojil. Nevím, jestli je to dobře, nebo ne, ale myslím, že peníze jsou jediné objektivní měřítko, které je k dispozici. A já sám žiji naprosto v souladu s touto filozofií.
Nejen na Ostravsku jsou na pana Bakalu naštvaní. Těžko se jim divit. Ale přinejmenším stejný díl viny na frustraci nájemníků mají politici: od Václava Klause, za jehož časů začala divoká privatizace (z níž stát neměl ani korunu), přes Bohuslava Sobotku (který odprodal menšinový podíl a podepsal nevymahatelnou smlouvu o předprodeji bytů) až třeba po Lubomíra Zaorálka, který povzbuzoval v lidech dojem, že mají nárok na něco, co není vymahatelné.
Mnohým z nás by se špatně spalo i z různých nesplněných příslibů. Ale zrovna politici jsou ti poslední, kdo by mohli Bakalovi něco vyčítat. Seznam jejich „novinových“ slibů je takřka nekonečný.
Jiní jsou na Bakalu naštvaní, že svými bohulibými aktivitami přikrývá bezskrupulózní obchody. Chlívek nebude tento přístup někomu upírat.
Trefa do vlastního kolene
Ale dovolí si dvě poznámky: ekonomická teorie připomíná, že i finanční investoři mají v hospodářství nezastupitelné a blahodárné místo, protože, jak praví knihy, „přispívají k efektivnější alokaci zdrojů“.
A ta druhá poznámka: svět by jistě byl hezčí, kdyby přechod z reálného socialismu do reálného kapitalismu proběhl bez excesů. Ale pokud už politici svou neschopností (v tom lepším případě) dovolili, aby někdo zázračně zbohatl, nemuseli by se teď pohoršovat. Trefují se, velmi shovívavě řečeno, do vlastního kolene.
Naopak: jen ať tady pan Bakala (Kellner, Babiš, Vítek, Komárek, Tykač...) podporuje co nejvíce neziskových projektů. Furt je lepší, když magnáti chtějí divokou privatizaci přikrýt co nejlíbivějším pomníčkem, než aby sbalili peníze a zmizeli – třeba do milovaného Švýcarska.
