Kdybychom podle tohoto novoročního zvyku proťukávali jiné kmeny a pařezy našeho národního lesa, neznělo by to také všude stejně; leckde by se ozvala dutost a trouchnivina, leckde by sebou zavrtěl vyrušený neřád červ a cizopasník; měl bych sto chutí se do toho dát se svým zobákem, čile poletuje od pně ke pni; ale právě v posledních dnech jsme slyšeli tak hlasité klování z hlubin našeho politického lesa, že toho máme ještě plné uši.
Čtenáři, poslední a ještě nedořečené slovo končícího se roku je hospodářská krize; každý s ní máme víceméně co dělat, na někoho to přišlo jako nepohoda, na někoho jako pohroma; nikdo z nás neví, jak k tomu vlastně přišel, ale ponenáhlu se začíná rýsovat aspoň jakési poznání: že ty světové svízele jsou v podstatě likvidace válečného a poválečného hospodářství. Četl jsem v amerických knížkách slovo easy money: snadné peníze, s nimiž se roztrhl pytel války. Člověk by ani neřekl, že i příliš hojný zlatý déšť je cosi jako živelná pohroma. Ty snadné peníze přinesly s sebou spekulaci a švindle, gangsterství, veřejnou korupci, přebujení výroby a úvěrů a jiné egyptské rány. Dnes Amerika těžce likviduje ty snadné peníze. A u nás, v Německu, v Anglii, všude ve světě se podobně sesouvají hospodářské zámky postavené z konjunktur, dluhů, pohybu valut a z jiných tajemných a zatracených mocností. Zkrátka prý těmi dnešními hospodářskými starostmi se vlastně dokončuje válka; je-li to pravda, pak to snad přetrpíme s ochotou drobet větší, neboť tohle aspoň stojí za to: mít tu ohavu už nadobro a definitivně za sebou.
Čtenáři, rád bych však mluvil o něčem jiném, co také je svým způsobem krize a v čem se také nějak likviduje všelijaká válečná a hlavně poválečná červivina. Nebyly jen snadné peníze; byly také snadné kariéry a dobrodružné vzestupy, byly politické gangy, byly dubové lokte, byli hazardéři a handlíři a političtí zbohatlíci a státní dodavatelé a veliká hojnost všelijakého jiného tvorstva, které se tuze čile hemžilo na úrodné půdě nového státu a nové společnosti. Mnozí z nás by se od srdce rádi už zabývali něčím jiným a důstojnějším, než jsou pozůstatky onoho hemžení; právem bychom občas řekli, že jsou na zemi i ve vzduchu větší věci, jež si žádají našeho zvláštního zájmu. Nelibý je zápach i povyk, který se zvedne, jakmile se rejpne do těch divně spletených hromad politiky a dodávek a intervencí a donášečství a sanací a konexí a jiného neřádstva, – tak nelibý, že mnozí si myslí: Tak už to, pro smilování boží, nechte ležet na hromadě, a jde se dál!
– Ale kdybychom se na příhody našich dnů mohli podívat z většího odstupu, viděli bychom jasněji než teď, že ta zdánlivá mela a vřava, ten chaos faktů, to párání se v kupách politického smetí je nutný kus dějin, se kterým nejsme ještě hotovi, i když je nám v něm trapno. Že je to také postupná likvidace, která na nás přišla stejně neúprosně jako ta hospodářská. Že se dá chytračením nebo zbabělostí protahovat, ale ne odvrátit. Co nezlikviduje třináctý a čtrnáctý rok republiky, to dodělá patnáctý nebo dvacátý, ale doděláno to bude. Co nezpečetí soud paragrafů, to zpečetí soud faktů. Aféry nejsou činy; ale je v nich logika, jež nenechá nic napověděno. Nám všem by bylo lépe, kdyby se to odbylo rychle a od gruntu; ale jde-li to jen pomalu, nesmí nás to mást: i v průtazích a neúspěších se rozvíjí neústupný pozitivní proces.
Lidové noviny 2. 1. 1932
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.
