Letos v květnu uběhne 700 let od narození významného evropského panovníka z rodu Lucemburků Karla IV. K oslavám výročí je přichystáno mnoho přednášek, televizních programů a oslav, které vyvrcholí 14. května na Pražském hradě.
Lidovky.cz: Je něco, co by si mohly současné elity vzít z odkazu Karla IV.?
Jeho pragmatismus a to, že myslel do budoucnosti. Karel nebořil, ale budoval. Nepřišel s tím, že všechno bylo špatně a musí se to změnit. On skutečně myslel do budoucna.
Lidovky.cz: Jaký byl Karel IV. panovník?
Karel byl pár týdnů před Kresčakem zvolen římským králem a jeho situace nebyla vůbec jednoduchá. Spolu s ním byl za římského krále prohlášen také Ludvík Bavor, který si celkem v klidu vládl a pozice vyklidit nechtěl. Situace se v říši uklidnila až ve chvíli, kdy Ludvík v roce 1347 zemřel. Sice byly pokusy o volbu proti Karlovi, ale to se nepodařilo. A na jaře roku 1350 se Karel domluvil s Wittelsbachy a došlo k uznání Karla v říši. Do této situace musíme zařadit i Karlovy kroky v Čechách.
Karel dokázal totiž skvěle skloubit jak titul římský tak český. Je to poprvé v českých dějinách, kdy říše nebránila Českému království v další expanzi. Dokázal to využít velmi pragmaticky. Karel nebyl vždy čestný a občas porušoval své slovo, byl to pragmatik. Myslím si, že nebylo snadné s ním spolupracovat, protože to byl muž, který neuznával odpověď nelze, nejde, nemůžeme, což nemusí být příjemné. Volil nekompromisní cesty. Karel chtěl obnovit slávu říše, někdy se hovoří o renovatio imperii, kdy chtěl Karel navázat na svého děda císaře Jindřicha VII., uspořádal velmi komplikovanou císařskou jízdu do Říma, což byl velmi riskantní podnik, který byl navíc finančně vyčerpávající. Po jeho návratu se začal tvořit zákoník pro říši, který byl vydán na Vánoce 1356 (Zlatá bula Karla IV. - pozn. red.), kterým chtěl Karel zabránit dalšímu drobení Říše.
V českém prostoru se Karel snažil navázat na snahy otce rozšířit území, ale kromě toho chtěl dát tomu území nějakou státoprávní podobu. Proto 7.4. 1348 vydal soubor 14 listin, kdy ta poslední je zakládající listina univerzity, a kterou jedinou vydal jako český král. V těch listinách jsou dvě, které upravují poměr Moravy jako léna českého krále, ta druhá listina se týká začlenění Slezska a Horní Lužice. Tento celek Karel nazve Koruna království českého, což je celek, který je ještě nad Českým královstvím.Je to vytvoření státu, v jehož čele je český král, ale kterýkoliv, není to dynastické. Dalším důležitým krokem je sama korunovace Karla, který dal pro tuto příležitost zhotovit korunovační klenot, který je právem považován za jeden ze symbolů naší země. Navíc je specifický vložením relikvie, kterou má ještě uherská Svatoštěpánská koruna, ale jinak nejsou dochovány takto staré koruny.
Lidovky.cz:Jaký byl vztah Jana Lucemburského a Karla IV.?
Především v české historiografii je král Jan označován jako Jan Lucemburský, čímž je naznačen jeho původ z ciziny a mohu jenom zdůraznit, že kamkoliv přijedete jinam, tak je to český král známý Jako Jan Český nebo popřípadě Jan Slepý a v Lucembursku si nikdy neodpustí popíchnutí: „To je ten král, kterému vy říkáte Lucemburský.“ Tak to je trochu nespravedlivá úloha Jana v českých dějinách, čímž nechci říct, že byl bezchybný, ale zapomíná se na to, že mu z velké slávy Přemyslovců zbyly akorát dluhy, a že rozhodně ten vstup pro 14 letého mladíka do rozpolcené země není jednoduchý.
Profesorka Lenka BobkováPatří k předním českým odborníkům na vrcholný a pozdní středověk v evropském kontextu. Působí v Ústavu českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Její specializací jsou Lucemburkové, ze kterých se nejvíce věnuje Janu Lucemburskému. |
Měli bychom být trošičku vstřícnější k tomuto králi. Vztah Jana a Karla je v širší veřejnosti přebírán z literatury 19. století a většinou je tu snaha vyzdvihnout Karla. A nejlépe se někdo vyzdvihne tím, že měl těžký život a ještě ke všemu ne zrovna ideální vztah s otcem. Já neumím posoudit jak se by se měl chovat, protože z těch faktů nevyplývá žádný antagonismus, ten si my spíše domýšlíme. Karel byl třetí dítě tehdy dvacetiletého Jana a Elišky Přemyslovny a musíme si uvědomit, že věkový rozdíl dvaceti let byl trvalý, což je relativně málo, protože když si představíte dvacetiletého Karla a dobře fyzicky stavěného čtyřicátníka Jana, tak mohly nastat nějaké problémy.
Samozřejmě nějaké disonance byly, ale nikdy se nepostavili proti sobě se zbraní v ruce, což je na vrcholný středověk celkem ojedinělý jev, nikdy ten konflikt netrval příliš dlouho nebo o tom nejsou zprávy. Nějaké informace přináší kronika Petra Žitavského, který ale byl příznivcem královny Elišky a toho Jana čím dál tím více kritizuje, takže jsme ovlivněni viděním jednoho autora. Zdůraznila bych ale, že Karel byl u všech kritických okamžiků Janova života. Ať to bylo Janovo oslepnutí a nakonec byl s ním i ve chvíli, kdy v roce 1346 umírá v bitvě u Kresčaku. Takže musíme říct, že ten vztah nebyl nulový. A nakonec i při volbě Karla římským králem Jan sice nerad, ale uhradil veškeré finanční závazky, čímž bylo téměř celé Lucembursko a ne Česko zastaveno Balduinovi Trevírskému (trevírský arcibiskup z rodu Lucemburků, strýc Jana - pozn red.)
Lidovky.cz: Byl nějak poznamenán vztah obou panovníků díky neklidnému manželství Jana a Elišky Přemyslovny?
Zeman zve na oslavy narození Karla IV. evropské panovníky. Ti však odmítají |
Oni se nakonec dostali do konfliktu, protože byli každý stejný. Eliška nebyla rozhodně žena, která by byla bez svědomí, bez snahy se prosadit. O tom ostatně vypovídá už její svatební cesta do Špýru, která byla riskantním podnikem opozice a nebyl jistý úspěch celé akce. Ona Jana ovlivňovala a on tomu byl v neznámém prostředí vděčen. Vyhrocení bylo v roce 1319, kdy byl Jan přesvědčen, že Eliška chce dosadit na trůn tříletého Karla, tehdy ještě Václava, takže po této přestřelce byl Václav odeslán na Křivoklát, odkud odešel na převýchovu do Paříže. Jestli se někdy s Eliškou ještě setkal? Nevíme.
  |
Lidovky.cz: O Karlovi je známo, že sbíral relikvie. Je pravda, že kam přijel, tam si relikvii vzal?
Tak vzal přímo ne. Relikvie může být darována. to, za jakých okolností je darována, je už věc druhá. Všichni věděli, že se Karel o ně zajímá, tak se na to připravili. Buď mu je neukázali (smích), nebo mu byla relikvie darována. Musíme si uvědomit, že to ale bylo pro zvýšení prestiže panovníka. Karel chtěl vybudovat něco, co by připomínalo soubor relikvií, který vlastnil francouzský král.
Lidovky.cz: Jaký byl vztah synů a Karla?
Utajený úder do brady Karla IV. Úraz, který ohrozil život císaře |
Václav IV. se narodil v roce 1361, kdy bylo Karlovi 45 let. Václav byl dlouho očekávaným synem, jelikož jeho první syn zemřel záhy po narození, což je potřeba si uvědomit. Malý Václav byl navíc korunován za krále jako dvouletý chlapec (což nebylo nic ojedinělého) a tím se Karlovy uvolnily ruce. Navíc se mu poté narodili ještě dva synové, budoucí císař Zikmund a Jan Zhořelecký. Navíc Karel bral všechny syny na jednání a dlouhé státnické akce, aby je připravil na budoucnost. To, že Václav byl nakonec slabý panovník, je možná způsobeno jistou mírou nezkušeností, když nastoupil na říšský i český trůn po smrti Karla. Zikmundovi chtěl zase zajistit něco z dědictví Polska nebo Uherska, což se mu nakonec podařilo, ale ne tak, jak si představoval. Karel měl v úmyslu získat pro Zikmunda Polsko, které sousedilo s Braniborskou markou, čímž by vznikl ohromný státní útvar. Zikmund potom získal Uhersko a díky genům tatínka, dědečka i pradědečka byl úspěšným panovníkem.
Lidovky.cz: Jak hodnotí historiografie Karla IV.?
Různě. Jsou zde kritické ohlasy, stejně jako ty pozitivní. Záleží na tom, kdo to psal, pro koho to psal, a kdy to psal. Někdy je srovnáván se svým synem Václavem, někdo ho kritizuje za to, že upřednostnil České království před Říší, což mu vyčítal už Francesco Petrarca.
