O sobotách a nedělích mám volno – to je moje striktní pravidlo, které jsem si stanovil víceméně z nutnosti. Když se otvíral Field, byl jsem tam tři měsíce v kuse od rána do večera a uvědomil jsem si, že bych tady s tímhle tempem taky nemusel za pět let být. Jsem workoholik, to o sobě vím, a tohle je jedna z cest, jak to nějak rozumně vybalancovat.
DRAHOTOVÁ: Konečně pátek? Chci stihnout všechno a zároveň nedělat nic |
Sobota konečně patří rodině. Mám dvě dcery, osmiletou Sáru a čtyřletou Sofii, každých čtrnáct dnů trávíme víkendy ještě s přítelkyní a její dcerou. Ty dva dny holkám věnuju veškerou pozornost. I když se nám do toho ani jednomu moc nechce, se starší dcerou se učím. Má docela náročnou školu, takže část víkendu trávíme přípravou na vyučování. Už se těšíme, že to o prázdninách skončí.
BLÁHOVEC: Konečně pátek? Vypínám všechny internety, Facebooky a jedu do lesa |
Pak už si jenom užíváme: chodíme do kina, jezdíme na výlety a taky po hradech a zámcích – byli jsme třeba na farmě Blaník nebo v pohádkové vesničce u Brna. Máme rádi wellness víkendy a do hodiny od Prahy je spousta možností. Občas si zajdeme do nějaké restaurace, ale je to složité, už jsem si své holky docela rozmlsal. Takže pokud zůstaneme v Praze, vařím o víkendech já, starám se o ně rád.
Konečně se vyspím. O víkendu holky vstávají dřív než my s přítelkyní, ale naštěstí nás nechávají spát, klidně do devíti, do půl desáté. Pak si uděláme pořádnou snídani a přemýšlíme, co budeme ten den dělat. Dopředu nic neplánuju, plánování mám v práci až nad hlavu, takže nechávám věci volně plynout podle počasí a nálady. V tomhle poklidném rozpoložení vydržím celý víkend. Ale v pondělí zas v plné parádě do práce...
