| Právnička a politička Horáková byla za druhé světové války pět let vězněna, protože se zapojila do odboje proti nacistům. Po válce byla zvolena poslankyní parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v následujícím roce ale byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu pak v červnu 1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností předávala důležité informace. Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších 12 lidí: Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl stejně jako Horáková k trestu smrti, další čtyři na doživotí a pět dostalo různě dlouhé tresty vězení. Horáková, Buchal, Kalandra a Pecl byli popraveni 27. června 1950. | |||
Odvolací soud zrušil dřívější rozsudek odsuzující Brožovou za spolupachatelství na vraždě při procesu s Miladou Horákovou k osmi letům vězení. Podle vrchního soudu nebyla role bývalé prokurátorky v procesu natolik zásadní, aby ji šlo kvalifikovat jako vraždu. Skutek je proto podle něj již promlčen, a vrchní soud stíhání zastavil.
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze Martin Zelenka odůvodnil rozhodnutí tím, že chování Brožové-Polednové lze považovat maximálně za napomáhání k vraždě. V době, kdy tento skutek spáchala, platil říšský zákoník z roku 1852, který za takový zločin vyměřoval trest v rozmezí pět až deset let.
Promlčecí lhůta pak v takových případech byla pět let. Trestnost zločinu tak podle vrchního soudu zanikla pět let po pádu komunistického režimu, na konci roku 1994. Do promlčecí lhůty se totiž nezapočítává období let 1948 až 1989, kdy z politických důvodů nemohly být některé zločiny potrestány.
Soudce městského soudu Petr Braun naproti tomu označil skutek Brožové za vraždu, která by ještě promlčena nebyla. Rozsudek nad Brožovou byl historicky prvním s účastníky procesu s Horákovou. Brožová-Polednová se líčení neúčastnila kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
