„Plakala jsem a křičela na svého strýce, že to je mé tělo a má krev, ale on mě i tak donutil podepsat papíry a předal ji iráckým úředníkům. Řekl, že půjde na speciální místo pro děti, jako je ona,“ vypověděla pro deník the Telegraph Soham, mladá jezídská žena, která se musela vzdát své dcery, aby se sama mohla vrátit ke své rodině ze zajetí Islámského státu.
Po setkání se svou rodinou toužila třiadvacetiletá Soham roky. Doufala, že se opět se všemi setká a celý moment bude naplněn radostí. Namísto toho zažila jeden z nejhorší dní svého života. Po celých pět hodin cesty z Mosulu do iráckého Dohuku plakala kvůli své roční dceři, kterou musela opustit.
Její rodina by totiž nepřijala dítě, které vzešlo ze znásilnění bojovníkem Islámského státu.
  |
Podobný osud jako Soham mělo i dalších 6400 žen a dětí z jezídské minority, jež byly zotročeny teroristickými skupinami v Iráku v roce 2014. Mladé ženy a náctileté dívky pak byly donuceny pojmout džihádisty za muže.
Jezídští starší, poté co byl loni Mosul osvobozen, vydali dekret, kterým stanovili, že zotročené ženy by měly být přivítány s otevřenou náručí. Zároveň však uvedli, že žádné z dětí narozených bojovníkům Islámského státu se nesmí vrátit se ženami. Děti jsou prý bolestivou připomínkou na roky teroru a hrozbou pro jezídský způsob života, kvůli svému muslimskému původu.
Neexistují žádné statistiky, kolik dětí se narodilo jezídským ženám v zajetí, ani kolik jich irácká vláda umístila do sirotčinců v Bagdádu, či kolik jich zůstalo v Sýrii, kde vedou sirotčinec Kurdské lidové ochranné jednotky (YPG). Jen sama Soham však ví o desítkách případů.
V zajetí strávila tři roky. Druhý muž, který si ji koupil, se k ní choval hrubě. Bil ji a pravidelně znásilňoval. Když však zjistil, že čeká dítě, jeho přístup k Soham se změnil. Dítěti pak říkal Zajnab tedy v překladu „otcův drahokam“.
Otěhotnět jsem nechtěla
„Nenáviděla jsem ho. Nenáviděla jsem je všechny. Poslední věcí, kterou jsem chtěla, bylo otěhotnět s bojovníkem Islámského státu,“ vyprávěla i dnes rozrušená Soham. „Jakmile se však moje dcera narodila, okamžitě jsem ji milovala. Každá matka miluje své dítě,“ řekla, zatímco se dívala na obrázek holčičky s tmavými kudrnatými vlasy a velkýma hnědýma očima.
Poté, co byl otec jejího dítěte zabit při leteckém útoku v roce 2017, Soham utekla do tábora pro uprchlíky Hamam al-Alil na jihu Mosulu. Když se jí podařilo kontaktovat svou rodinu, měla v sobě naději, že její dceru přijmou. To se však nestalo.
„Kdybych byla věděla, že se to tak nebude, nikdy bych se bývala neozvala,“ sdělila Soham reportérům Telegraphu. Ti mluvili i s dalšími čtyřmi ženami, které měly děti s bojovníky Islámského státu v kurdském regionu Iráku. Všechny jejich rodiny je donutily se potomků vzdát.
Podle mluvčího YPG se objevuje řada podobných případů i v jezídské komunitě v regionech Sinjar a Rojava v severní Sýrii. Zbylé oslovené ženy si přály zůstat v anonymitě v obavě z chování komunity po návratu domů.
Hrozí sebevraždy
Podle Kristen Phelpsové z organizace War Child jsou sebevraždy častým jevem mezi ženami, které se musely vzdát svého dítěte. Dodává, že k těmto ženám, jež prošly fyzickým i psychickým traumatem a poté jim ublížila i rodina, putuje bohužel velice malé procento pomoci.
Přesto existují organizace, které se snaží jezídským ženám pomoci. Ředitelka organizace Emma, Behar Aliová, věří, že by mohla pomoci změna iráckého zákona, jež by umožnila ženám, aby děti měly jejich jméno.
Doposud je totiž dítě, které se narodí muslimskému otci považováno za muslima. Jezídská komunita je velmi uzavřená a za jezídy se mohou považovat pouze děti, které se narodí jezídským rodičům.
„Starší se bojí, že kdyby tyto děti přijali, vedlo by to v budoucnu ke svatbám s nejezídskými obyvateli. Bojí se, že v budoucnu nebudou existovat. Je to snaha ochránit celou komunitu a tradice,“ vysvětluje Aliová.
