Evě Zaoralové nikdo neřekne jinak než „paní doktorko“. Stejně tak si festival ve Varech nikdo nedovede představit bez ní - i když jej vede „teprve“ patnáct let.
* LN Uměleckou ředitelkou MFF Karlovy Vary jste už od roku 1994. Nestala se vám péče o úroveň festivalu za tu dobu rutinou?
Možná vás to překvapí, ale naopak mne těší, že jsem se toho od svých festivalových počátků už hodně naučila. Každý rok jsem znovu zvědavá na nové filmy.
* LN Festival v polovině 90. let vstal takřka z mrtvých i díky přízni batůžkářů, ale například tehdejší legendární večírky u bazénu jsou už dávno minulostí. Jak se Vary během let měnily před očima vám?
Sama jsem žádný legendární večírek u bazénu nezažila, ale věřím, že jejich účastníci mají na co vzpomínat. Mne a mnoho dalších lidí kolem Thermalu tehdy dost rušil hluk, a právě proto ony večírky zanikly. Koneckonců tehdejším dvacetiletým je dnes pětatřicet a patrně vyhledávají jiné formy odreagování.
* LN Snad to není netaktní otázka, ale - poohlížíte se po svém nástupci či nástupkyni? Vychováváte si je cíleně?
Nevím, zda umím vychovávat, snad nanejvýš příkladem. Mám několik velmi schopných mladých spolupracovníků, ovšem kdo a kdy by měl mou práci převzít, bude rozhodovat prezident festivalu Jiří Bartoška.
* LN Jak vnímáte letošní hlavní soutěž?
Velmi se mi líbil polský film Sviňky - Robert Gliňski v něm opravdu mistrně vystihl vztah mezi hmotnou nouzí a morální bídou. Působivý je v tomto směru také ruský Vlček, svědčící o mimořádném filmařském talentu Vasilije Sigareva, který je přes své mládí známým dramatikem, ale za kameru se postavil poprvé.
* LN Před několika roky jste se třeba vyjádřila rezervovaně k filmu Taxidermia, letos máte v hlavní soutěži další film jejího režiséra Györgye Pálfiho Nejsem tvůj přítel... Jak rozhodování programového oddělení funguje?
Taxidermia byl značně kontroverzní film a nový film Györgye Pálfiho asi také vyvolá rozporuplné reakce. Není tak vysoce stylizovaný jako předchozí tvůrcův film a soustřeďuje se na současnost, kterou vidí značně pesimisticky, až cynicky. Svědčí ale o hlubokém zaujetí tvůrce společenskými jevy, přítomnými v té či oné podobě i v polském a ruském filmu. Film jsem přivezla z národní přehlídky v Budapešti a zdál se hodný soutěžního uvedení všem kolegům z programového oddělení. Rozhodujeme všichni společně, ale poněvadž je nás v užší výběrové komisi jen pět, není potřeba hlasovat, nicméně na tom, který film má být zařazen do soutěže, se musíme všichni shodnout.
* LN Každoročně dá velkou práci přivézt do Varů například snímky z aktuálního ročníku festivalu v Cannes. Na jaké akvizice z letošního festivalového programu jste nejvíc pyšná?
Obvykle si vytypujeme filmy, které bychom chtěli přivézt, jakmile se na internetu objeví program canneského festivalu. Ovšem hodně filmů pak objevíme přímo na místě, tentokrát to je několik zajímavých filmů z nesoutěžních sekcí, například australský Samson a Dalila, který byl uveden v programu Un certain regard a získal letošní Zlatou kameru. Hrdí jsme samozřejmě na to, že se nám po dlouhém jednání snad opravdu podaří uvést vítězný film Michaela Hanekeho Bílá stuha. Zlatá palma je z pohledu producentů velkým lákadlem a pokušením, a proto se tolik obávají pirátství, že přijali až neuvěřitelně složitá technická i organizační opatření. Ale diváci budou jistě zvědaví také na Antikrista Larse von Triera a na Rozervaná objetí Pedra Almodóvara. A doufám, že si nenechají ujít ani nenápadný, ale silný film anglické režisérky Andrey Arnoldové Fish Tank, který získal Zvláštní cenu poroty. Musím zdůraznit, že opatřit filmy v tak krátké době vyžaduje opravdu velké úsilí, pohotovost a vytrvalost - to, že se podařilo jich zajistit celkem dvanáct, je důkazem opravdové profesionality všech, kdo pracují v programovém oddělení.
* LN Projevila se na letošním ročníku hospodářská krize?
Musím s uspokojením konstatovat, že na naší práci se známky finanční krize neprojevily, ovšem to je otázka, na niž by měl odpovědět spíš Jiří Bartoška.
* LN Projevila se krize na jiných festivalech podobného postavení?
Zaznamenala jsem, že některé takzvaně „áčkové“ festivaly, například Locarno, omezují počet dní, na něž jsou zvyklé zvát své pravidelné hosty. V Cannes se údajně konalo méně recepcí a večírků, ale pro mne jsou důležitější filmy a těch bylo stejně jako obvykle.
* LN V krizi i mimo ni bývají slyšet hlasy, že MFF Karlovy Vary jsou večírek, kde se čeští filmaři pobaví za státní peníze. Co byste k tomu řekla?
K tomu lze říci jen to, že pomluva je hlavní zbraní bulvárních médií která vytvářejí mylný a posunutý obraz festivalu jako jednoho nepřetržitého večírku a tuto představu vnucují veřejnosti, zejména té její části, která se dá snadno ovlivnit, ať už z nevědomosti nebo ze závisti či pocitu vyloučenosti. Často se v centru pozornosti těchto médií ocitají lidé, kteří vůbec nejsou hosty festivalu a jen si na něj zajeli, protože je zajímavější pátrat po senzacích, než mluvit o stovkách diváků, kteří naplňují sály. Právě všechny ty od rána do noci naplněné sály jsou pravým obrazem festivalu, ty svědčí o zajímavosti programu a zájmu lidí o něj. Každý významný filmový festival ve světě má samozřejmě i svou společenskou stránku, lidé se musí setkávat a povídat si o tom, co právě viděli, seznamovat se mezi sebou - k tomu slouží večírky, které ale nepořádá festival ze svého rozpočtu, ty jsou organizovány zejména zahraničními distributory, producenty nebo institucemi, které dovezou na festival film své země.
* LN Jak tedy vypadá struktura financování festivalu?
Nejsem kompetentní mluvit o financování festivalu. To je otázka na Jiřího Bartošku nebo na výkonného ředitele Kryštofa Muchu. Pokračování na straně 14
Dokončení ze strany 13
* LN Jaké dnes mají Vary jméno v zahraničí?
Když jsem začínala pro festival pracovat, opravdu jen pamětníci jeho rozkvětu v 60. letech tušili něco o existenci MFF Karlovy Vary. V 70. a 80. letech upadal festival tak očividně, že řada lidí usilovala o jeho přenesení do Prahy. Díky tomu, že jsme s Jiřím Bartoškou po prvním společném festivalu v roce 1994 v Karlových Varech vytrvali a postupně se nám dařilo zaujmout programem stále více lidí, začali se o festival zajímat i ve světě. Ze zahraničních médií nám hodně pomohla iniciativa časopisu Variety, který letos už podvanácté pořádá ve spolupráci s European Film Promotion program „Variety Critics’ Choice“ spočívající ve dvoudenním promítání deseti evropských filmů vybraných kritiky Variety, k nimž přijíždějí jejich režiséři. Každý rok stoupá počet zahraničních novinářů píšících o festivalu -loni naše tiskové oddělení sestavilo z výstřižků o ročníku 2008 dva tlusté svazky. Každoročně přijíždí větší počet televizních štábů z ciziny, pořady o MFF Karlovy Vary jsou uváděny nejen v Evropě, ale například v takových státech jako je Japonsko nebo Čína. Nejlépe se ale odráží vzrůstající prestiž MFF Karlovy Vary v postoji zahraničních producentů a distributorů: dnes získáváme filmy nejen daleko snadněji než před deseti lety, ale hlavně nám jsou nabízeny mezinárodní či dokonce světové premiéry, což tehdy v začátcích nepřicházelo v úvahu.
* LN Nezbytnou součástí „áčkového“ festivalu je přítomnost zahraničních hvězd. Jak šla jednání s letošní sestavou, čítající například Isabelle Huppertovou či Johna Malkoviche?
Jednání o přítomnosti hvězd jsou vždy složitá, už proto, že ty nejžádanější hvězdy neustále pracují a nerady se zavazují dopředu. Johna Malkoviche jsme zvali už před pár lety, ale pro pracovní zaneprázdnění se omluvil. I tentokrát jsme získali jeho příslib tak pozdě, že už nebylo možné uspořádat přehlídku jeho filmů. Zahrajeme tedy podle jeho přání film Tanečník seshora, kterým debutoval jako režisér, a dokumentární film Cesta domů, který produkoval. Další „režírující hvězdou“ letošního ročníku bude Antonio Banderas: ten si přál, abychom uvedli jeho druhý film Letní déšť. Isabelle Huppertová shodou okolností hraje ve francouzském soutěžním filmu Villa Amalia, který se mi podařilo získat, když jsem vybírala francouzské filmy v Paříži. Samozřejmě ji nebylo snadné přesvědčit, aby cestu do Karlových Varů zařadila do svého velmi nabitého programu, ale nakonec slíbila přijet i s manželem a dvěma syny.
***
Právě všechny ty od rána do noci naplněné sály jsou pravým obrazem festivalu, ty svědčí o zajímavosti programu a zájmu lidí o něj
První dáma festivalu Eva Zaoralová (* 1932) je filmová publicistka, jež se specializuje hlavně na francouzskou a italskou kinematografii. Od roku 1994 působí ve vedení Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, kde spolu s prezidentem festivalu Jiřím Bartoškou tvoří jeho hlavní tvář. V roce 2004 na něm také získala Cenu za umělecký přínos. Byla šéfredaktorkou odborného filmového časopisu Film a doba, na jehož vydávání se stále podílí. Přednášela filmovou historii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Zasedala v porotách mnoha filmových festivalů (Benátky, Berlín, Cannes, Mannheim, Wiesbaden, Antalya). Zároveň se věnuje překládání z francouzštiny a italštiny.
