Kde je Ferda Mravenec? ‚Snad filmové dědictví neshnije v archivu soukromého vlastníka‘

Umělci z Akademie výtvarných umění nyní apelují na ministerstvo kultury, aby situaci změnilo.

Filmový archiv má už dvě dekády v rukou soukromý vlastník, akciová společnost Krátký film Praha, jehož stoprocentním vlastníkem je Richard Benýšek, olomoucký podnikatel napojený na PPF. Stát je bezmocný. Neví ani, kde se archiv, nachází a co všechno vlastně obsahuje.

Chtějí soupis všech děl

„Vše je uloženo za odpovídajících podmínek v určených a schválených skladovacích prostorech,“ sdělil Benýšek serveru Lidovky.cz s tím, že majetek je evidován v souladu se zákonem a není dle něj pravdou, že by díla vzniklá v předrevoluční éře neudržoval.

Dvojice režisérů Jiří Havlíček a Pavel Ryška však nyní hlasitě upozorňuje na „nepřístupnost“ archivu. V čerstvě zveřejněném půlhodinovém dokumentu vytvořeném TV Artyčok i v petici s názvem „Kde je Maxipes Fík?!“ žádají ministerstvo kultury řízené Danielem Hermanem (KDU-ČSL), aby se o národní kulturní dědictví náležitě postaralo, jak mu ukládají povinnosti, a aby zajistilo soupis archivních materiálů v akciové společnosti Krátký film Praha.

Archiv se podle nich nikdy neměl privatizovat, natož v takové rychlosti. Tím naráží mimo jiné na slova někdejšího ředitele odboru umění a literatury ministerstva kultury Petra Daňka, který přechod ze státních do soukromých rukou vylíčil jako „stresovou“ záležitost.

Nemůžeme nic dělat, tvrdí ministerstvo

Jenže resort kultury coby dohlížející orgán nemůže k pomyslné přestřelce mezi tvůrci petice a dokumentu na jedné straně a firmou vlastnící bohatý filmový archiv na straně druhé sdělit žádný konkrétní verdikt. „Ministerstvo ze své pozice nemůže jakkoli zasahovat do činnosti soukromoprávních subjektů, a nemůže tedy žádným způsobem dohlížet na archiv Krátkého filmu, ani zajistit jeho zpřístupnění,“ uvedla na dotaz mluvčí resortu tisková mluvčí Simona Cigánková.

Autoři petice chtějí přimět vládu ke změně legislativy, která by umožnila provést inventarizaci archivu Krátkého filmu. Společně s uměleckými kolegy si tedy nepřejí, aby mohl soukromý vlastník, který krachující společnost v roce 2005 převzal od České pojišťovny tehdy spadající do impéria PPF, s archivem libovolně nakládat.

„Jsme nespokojeni s dlouhodobě neřešenými následky privatizace Krátkého filmu, které současnému soukromému vlastníkovi společnosti umožňují rozprodávat filmové loutky a vytěžovat archiv, aniž by z prodeje vysílacích práv cokoliv odváděl Státnímu fondu kinematografie,“ řekl serveru Lidovky.cz Ryška.

Naráží tak i na případ z roku 2007, kdy média upozornila na rozprodej loutkových hrdinů z večerníčků a animovaných filmů na zámku Kratochvíle, který byl po nátlaku ukončen.

„Loutky vzpomínané v díle TV Artyčok nebyly samozřejmě originály, Krátký film Praha inzeroval kdysi dávno po krátkou dobu prodej kopií s certifikátem, že jsou vyrobeny stejnými tvůrci jako originály. (...) Odborník to samozřejmě pozná,“ tvrdil Benýšek. Dnes se přitom na webových stránkách objevuje tato hláška: „Omlouváme se, ale prodej autorských loutek z našich filmů byl již ukončen“.

Ze soupisu by podle autorů petice mělo jasně vyplynout, které archivní materiály potřebují odbornou péči. „Do roku 2040 se sice státu vrátí zpět všechna práva k filmům vyrobeným v době státního monopolu (s ohledem na majetková autorská práva - pozn. red.), jenže i pak zůstanou v archivu Krátkého filmu. Pokud tam ovšem do té doby neshnijí,“ nastínil nejhorší scénář Ryška.

Takovému tvrzení se ovšem Benýšek, někdejší majitel hokejové Slavie, zkušený likvidátor a insolvenční správce důrazně brání. Stejně tak odmítá i to, že by do archivu patřila všechna díla zmíněná tvůrci dokumentu a petice. „To je i případ i Maxipsa Fíka (figurujícího v názvu petice – pozn. red.),“ řekl Benýšek serveru Lidovky.cz s tím, že některé filmy byly vytvořeny na zakázku pro Českou televizi nebo jiné objednatele.

O tituly, které patří do vlastnictví akciové společností, se podle vlastních slov navíc řádně stará. Problém nevidí ani v soukromém vlastnictví. K jednotlivých titulům si dle něj lze na omezenou dobu koupit práva. Kritici stávajícího stavu ale upozorňují, že si společnost účtuje několikanásobně vyšší sumy než státní archivy.

Téma vlastnictví filmového archivu bylo v v minulosti už hojně probíráno. Před lety probíhala mezi Národním filmovým archivem a Krátkým filmem jednání ohledně určení vlastníka loutek vytvořených v předrevoluční éře. Díla vytvořená do roku 1964 totiž podle zákona přísluší Národnímu filmovému archivu. Krátký film Praha však toto právo odmítal uznat a díla zadržoval, kvůli čemuž se spor dostal až před soud. Nakonec se však záležitost urovnala vzájemnou smlouvou.