Sochy v Praze mají často zvláštní osudy, některé jsou ostře sledované, s jinými lze nakládat doslova svévolně. Bronzová socha Jana Štursy Vítězství z roku 1921, která je v majetku Národní galerie, zmizela ze svého stanoviště u pražského Belvederu a pátrání po ní připomíná téměř detektivní případ. Bylo zjevné, že mluvčí obou zodpovědných institucí zpočátku o jejím osudu tak úplně jasno neměli a lavírovali, mnoho nepořídil ani fotograf Lidových novin, který se snažil sochu na svém dočasném působišti vyfotografovat. Vítězství stálo uprostřed rekonstruované dlažby Až na opakovaný dotaz v Národní galerii, jíž dílo patří, i v Kanceláři prezidenta republiky, jež spravuje královský letohrádek, přišlo ujištění, že není důvod k obavám o budoucnost sochy na Pražském hradě. „Z Královské zahrady byla socha dočasně odvezena kvůli stavebním pracím, které probíhají v rámci druhé etapy restaurování Letohrádku královny Anny, respektive rekonstrukce dlažby terasy a jejího odvodnění,“ sdělil David Šebek z tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky s tím, že plastika stála přímo v místě oprav.
Štursovo Vítězství je údajně nyní k vidění v zahradě kláštera sv. Anežky České, kde je umístěna Sbírka starého umění NG. Jenže podle jejího pracovníka socha v zahradě není, je prý v depozitáři a nelze ji vyfotografovat. Tisková mluvčí NG Petra Jungwirthová naopak tvrdí, že plastika v zahradě stojí, ale i tam poněkud překvapivě probíhají opravy a není veřejnosti přístupná. Nezbývá než si povzdechnout s Václavem Havlem: jsou to ale paradoxy. Vždyť kolika příšernými sochami je Praha zamořená, a ty nezmizí, ani kdyby si to člověk stokrát přál.
Celá záhada má opravdu anekdotický charakter, na dotaz, zda se uskuteční návrat sochy na původní stanoviště a kdy by k tomu mohlo dojít, se LN dostalo poněkud pythické odpovědi, a sice, že Národní galerie je připravena k jednání, což působí dost podivně, jako by si dvě státní instituce vzájemně kladly podmínky a jedna se snažila na druhou vyzrát. V další fázi se ale David Šebek i Petra Jungwirthová vyjádřili v tom smyslu, že ani na straně Národní galerie ani Správy Pražského hradu neexistuje nic, co by bránilo tomu, aby se socha po dokončení rekonstrukce letohrádku Belveder vrátila na své původní stanoviště.
Zbývá jen dodat, že se tak stane za předpokladu, že bude nalezena.
