Někdejší 72letý velitel chorvatských sil v krvavém konfliktu v Bosně před zraky soudců, v přímém přenosu kamer při středečním rozsudku odvolacího senátu vytáhl z kapsy saka lahvičku s jedem a její obsah vypil. Zemřel po převozu do nemocnice. Podle výsledků páteční pitvy požil kyanid draselný, který je známý pod triviálním názvem cyankáli. Pitvy zúčastnili jako pozorovatelé také dva chorvatští odborníci.
Slobodan Praljak po vynesení rozsudku v Haagu užil jed.
Jak se ke kyanidu draselnému dostal, nyní úřady vyšetřují. Při vstupu do budovy soudu sice každý musí projít bezpečnostní kontrolou, zjevně ale ne tak důkladnou, aby odhalila drobnou nádobku s tekutinou. Jednou z možností je, že si ji Praljak přinesl již z věznice v Scheveningenu, kde byl od dubna 2004. Pro relativně volný režim a komfortní vybavení se tamnímu zařízení občas uštěpačně přezdívá „haagský Hilton“. K dispozici je tam dokonce takzvaná manželská místnost.
V této manželské místnosti se mohou zadržovaní společně se svými protějšky těšit z jistého soukromí. Traduje se tak, že právě na půdě scheveningenské věznice nejméně jeden z nich počal syna. Stíhané také běžně může navštívit rodina a přátelé. Kromě právníků nikdo z nich nesmí dovnitř s taškou. Podle Gorana Mikuličiče, který sám léta v Haagu působil jako advokát, ani to ale není zárukou, že Praljakovi někdo z nich jed nepronesl.
„Jestliže se jedná o předmět, který nereaguje na rentgenu, snadno mu ho mohl přinést kdokoliv,“ namítal pro chorvatský server Tportal. Dodal, že chorvatský generál mohl lahvičku s jedem poté bez problému pronést až do budovy soudu například v botě. Pokud tamní ostraha nemá podezření, nejsou podle něj tělesné prohlídky u vstupu příliš pečlivé.
Někdejší nepřátelé tam spolu hrávali karty a slavili svátky
Praljak k soudu zamířil podle všeho z nedalekého vězeňského komplexu na úhledném haagském předměstí Scheveningen. Slouží jako detenční zařízení pro stíhané z válečných zločinů nejen před tribunálem pro bývalou Jugoslávii, ale také před Mezinárodním trestnímu soudem nebo Zvláštním soudem pro Sierru Leone.
Po vynesení rozsudku generál bosenských Chorvatů ‚vypil jed‘. Podle médií zemřel |
V areálu, kde kdysi nacisté drželi nizozemský odboj, čekali v minulosti na verdikt někteří z nejhorších válečných zločinců 20. století: někdejší vůdci bosenských Srbů Ratko Mladič a Radovan Karadžič, bývalý liberijský prezident Charles Taylor, konžský povstalecký lídr Germain Katanga a desítky dalších, jejichž jména a tváře jsou širší veřejnosti neznámé.
Každý ze stíhaných tam má k dispozici vlastní celu o 15 metrech čtverečních se satelitní televizí, rádiem a počítačem, byť bez připojení k internetu. Zamčení jsou v ní jen v noci, přes den se mohou volně pohybovat ve společných prostorách. Ty zahrnují mimo jiné tělocvičnu, hřiště na basketbal a tenis, učebny, solidně vybavenou knihovnu s denním tiskem, modlitebny nebo kuchyň, kde si stíhaní sami mohou vařit.
Vedení odmítá kritiku, že mají až příliš volné podmínky, s tím, že nejde o skutečné vězení. Do něj se dostanou dotyční až po odsuzujícím verdiktu, kdy je čeká přesun zpravidla do zařízení v některém ze západoevropských států. Navíc vedení zdůrazňuje presumpci neviny.
Verdikt nad bosenskými Chorvaty je morálně nespravedlivý, řekl chorvatský premiér |
Navzdory tomu, že na verdikt tam čekali muži, kteří v 90. letech stáli proti sobě v nejkrvavějším konfliktu v Evropě od druhé světové války, nepanovalo prý nikdy za branami věznice sebemenší napětí. Nehledě na etnické a náboženské linie tak spolu někdejší generálové a státníci ze zemí bývalé Jugoslávie hrávali pravidelně fotbal, šachy a karty, či dokonce slavili svátky. Jak tedy někteří sarkasticky dodávají, scheveningenská věznice je tak zřejmě jediným místem, kde mírové dohody, jež ukončily krvavý rozpad Jugoslávie, skutečně fungovaly v praxi.
ICTY zahájil nezávislé vyšetřování sebevraždy exgenerála Praljaka
|
