Sedmý listopad neslaví dnes už ani komunisté. Přitom to byl kdysi největší den v dějinách lidstva. VŘSR... Co se kolem toho bolševického převratu nadělalo! Těch nástěnek a praporů všude, těch recitací a filmů s Leninem v televizi! A všechno marné. Uplynulo pár let, a nikdo už na to nevzpomíná. Myslíte si, že vyvěsili v sídle KSČ v ulici Politických vězňů prapory? Ani náhodou. Nejspíš na to vůbec nemyslí.
Proto bych tu chtěl připomenout jeden zvláštní rituál a s ním spojený předmět, který už také není tím, čím býval. Lampion. Z nějakých důvodů se v naší vlasti slavil útok na petrohradský Zimní palác lampionovým průvodem. Kdo to vymyslel, byl génius. A možná v tom byl i nějaký humor: jako že ruská revoluce se bude slavit čínským předmětem, kterým se navíc, jsou-li rudé, označují bordely.
Průvodů jsem se účastnil rád především kvůli těm lampionům. To byla věc, která nechyběla snad v žádné domácnosti a byla většinou bez potíží k dostání v každém papírnictví, ba dokonce v několika druzích. Stálo to i s klacíkem a svíčkou, kterou tam však bylo nutné vsunout, sotva pár korun. Já měl obvykle prostý válcovitý. Velkorysejší rodiny pořizovaly kulaté, ale mně stačil. Účast na průvodech byla povinná, školou řízená, ale nepamatuju se, že by nějaké dítě protestovalo, i leckterý rodič se rád přidal. U nás na sídlišti se chodilo po hlavní ulici, která se jmenovala příkladně V. I. Lenina. Z okna paneláku to muselo to vypadat pěkně, děti připomínaly ve tmě svatojánské broučky. Svíčky uvnitř plápolaly, a pokud je nesfoukl vítr nebo nepomočil déšť, vydávaly barevné světlo. Byla to taková malá příprava na Vánoce. Hned bych šel zas.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS, redaktor LN
