Dosavadní praxe je taková, že kolem Blanky se stále znovu objevují průšvihy a kiksy – naposledy s kabeláží pro „suchý tunel“, která po přívalových deštích zvlhla. A viník se stále znovu hledá v době vzniku projektu, v původní smlouvě a původně nastavených pravidlech hry.
Svými slovy to doložila sama primátorka Krnáčová, když do kamery řekla, že ten projekt dělal „asi nějaký debil“. Upřímně řečeno, jejímu rozhořčení se nelze divit. Nastoupila do situace téměř hotové stavby a objevují se problémy, které ovlivnit nemohla. Ale původní projekt není tím pravým terčem.
Více peněz stavařům
Není třeba hájit primátora Béma, ale ani z něj dělat hromosvod zla i pět let poté, co úřad opustil. V jím uzavřené smlouvě koření notný díl problémů. Ale nekoření v ní to, co lidé obeznámení s pražským „provozem“ označují za jádro věci.
Jádro věci je v tom, že v Praze se realizují de facto jiné stavby, než jaké byly vysoutěženy. Důvod? Aby stavební firmy vydělaly víc, než kolik zaručovaly původní smlouvy. Proto byl otevřen Trojský most, který se liší od projektu schváleného za Béma. Proto se mění parametry staveb, materiálů i technologií, leč tak, aby se nemusela vyhlásit nová soutěž.
Voodoo figurka Bém
Proto se prosazují „vícepráce“ – výraz, který běžný občan donedávna ani neznal. Problém je v tom, že pražské establishmenty rezignovaly na vymáhání původně nastavených mantinelů. A tento zlozvyk přechází z magistrátu Svobodova na Hudečkův i ten Adriany Krnáčové.
Chce-li Krnáčová najít viníka, ať ho nehledá v projektantovi, ale ve všech magistrátních úřednících, kteří povolili tlaku na změny. Jenže ti jí zase vysvětlí, že byli pod tlakem stavebních firem i hrozby, že tunel nebude hotov.
Problém Prahy je v tom, že na otázku „Kdo je tady debil?“ není jednoznačná osobní odpověď, nelze ukázat prstem. A pět let po Bémově odchodu je jasné, že děláme-li rituální figurku voodoo jen z něj, aktuální problémy se tím nevyřeší.
