Nevidomý učitel hudby si to štráduje s bílou holí v jedné ruce a aktovkou v druhé přímo do rozlehlé vodní plochy. Zavře se nad ním hladina a on pomalu klesá ke dnu. Sedí spokojeně na mořském dně a zakusuje se do svačiny: pořádné chlebové brzdy s máslem a se salámem. Ale pozor! Ze skalnaté soutěsky se vynořuje obrovská chobotnice a chapadly plnými přísavek se sápe po milém kantorovi. Kolem proplouvá obstarožní ponorka, v níž mu jeho zrovna tak nevidomá žena štrikuje pulovr. Ubrání se učitel mocnému hlavonožci? A padne mu ten svetr?
Ne, Slepé lásky nejsou dokument v tom nejtradičnějším slova smyslu: tahle snová, zcela inscenovaná sekvence, která jako by vypadla z fantaskních filmů Karla Zemana, je toho nejlepším důkazem. Na druhou stranu - film Juraje Lehotského si klade za cíl zdokumentovat vnitřní svět několika nevidomých. A to se mu daří výtečně.
Z jednoho příběhu se zrodily čtyři Lehotský původně plánoval hraný snímek o nevidomé dívce ze sociálně slabého prostředí, která touží po lásce. Když po celém Slovensku hledal vhodnou protagonistku, našel místo toho hrdiny čtyř epizod, jež tvoří Slepé lásky.
Prvním z nich je zmíněný učitel Peter. Žije v panelákovém bytě v Levoči, učí nevidomé děti hrát na klavír a zpívat ve sboru a sní o moři. (Sní čichem, hmatem a sluchem.) Róm Miro se zamiloval do téměř slepé bílé dívky Moniky a bojuje nejen o její důvěru, nýbrž i o přízeň jejích rodičů. Elena čeká miminko a připravuje se na jeho příchod, jak nejsvědomitěji dovede. A čtrnáctiletá Zuzka prostě touží po tom, aby ji měl někdo rád takovou, jaká je, ale zatím se bojí hledat jinde než na internetových chatech.
Každá z částí je jiná. Petera si člověk zamiluje pro jeho potutelný humor, harmonický vztah s manželkou a podmořské fantazie: když preluduje na klávesy inspirován rozhlasovou inscenací 20 000 mil pod mořem, můžete zavřít oči a hned ucítíte slaný příboj.
Miro si vynutí divácké sympatie lví neústupností, s jakou o volbě své vyvolené nikdy nezapochybuje. Téměř bezdějový segment Eleny svou křehkostí boří zdi a dokazuje, že láska matky k dítěti je jednou z nejmocnějších přírodních sil. A Zuzka každému připomene, jaké to bylo, když tápal, toužil a věřil; jaké se to tehdy zdálo být navždycky.
Slepé lásky působí, jako by byly nahozené lehkou rukou, ale přitom vznikaly v horizontu pěti let a mají promyšlenou konstrukci, již vyztužují leitmotivy domácnosti, odpočinku v posteli a zejména vody, živlu tradičně chápaného jako médium jasnovidnosti a nadsmyslového vnímání.
Přes všechnu svou kouzelnou poetiku pak Lehotského film stojí oběma nohama (a holí) pevně na zemi: neukazuje nevidomé ani jako chudinky, ani jako supermany, kteří i přes své postižení lámou rekordy, nýbrž coby obyčejné lidi, kteří mají úplně stejné touhy a potřeby jako každý jiný. Jen to mají trochu těžší, když po ránu potřebují najít tašku nebo o Vánocích zjistit, zda funguje elektrické osvětlení na stromečku.
Snad i proto měly Slepé lásky vedle Karlových Varů úspěch i na festivalu v Cannes, díky němuž získaly distribuční smlouvy v USA, Japonsku i většině Evropy a budou uvedené i na dalších prestižních přehlídkách. U nás a na Slovensku jsou uváděné s animovaným předfilmem Ivany Šebestové Čtyři, který se inspiruje poetikou 30. let a v podobně epizodické struktuře vypráví příběh čtyř propletených milostných vztahů.
Tuzemská premiéra je spojená s občanským sdružením Okamžik a výstavami v pražských kinech Světozor a Oko, jež divákům přiblíží svět nevidomých obrazem i jinými uměleckými prostředky.
***
Přes všechnu svou kouzelnou poetiku stojí Lehotského film oběma nohama (a holí) pevně na zemi: neukazuje nevidomé ani jako chudinky, ani jako supermany, kteří lámou rekordy
HODNOCENÍ LN ***** Slepé lásky (Slepé lásky)
Slovensko 20;08 Scénář: Marek Leščák, Juraj Lehotský Režie: Juraj Lehotský Účinkují: Peter Kolesár, Iveta Koprdová, Miro Daniel, Monika Brabcová, Zuzana Pohánková a další Distribuce v ČR: Artcam Premiéra: 4. 9. 2008
