Když přijde zima, snažíme se, abychom nenachladli. Nosíme šály. Bereme vitaminy. Někdo se nechá očkovat proti chřipce. Já kromě toho dbám ještě na to, abych se širokým obloukem vyhnula restauraci v klubu Radost FX. Nerada lžu, ale když přijde na tenhle podnik, neštítím se vymyslet si, že se bezpodmínečně musím zúčastnit oslavy tetiných šedesátin nebo že mám akutní pásový opar. A kdyby existovala vakcína proti Radosti, už bych stála ve frontě na ni.
Stejně jako se někteří lidé přese všechnu snahu chřipce nakonec nevyhnou, mně se občas stane, že mě někdo do Radosti zatáhne.
Protože moji přátelé nic nedají na varovný hlas kritičky restaurací („Ten podnik je vážně STRAŠNEJ!“), a protože se vždycky najde důvod, proč rozhodně musíme jít přesně tam.
Buď máme s sebou někoho, kdo nejí maso. („Tohle ale není jediný vegetariánský podnik ve městě,“ říkám jim bezvýsledně.) Nebo se objeví někdo, kdo rád chodí na brunche. („Nezbláznil ses náhodou? Viděl jsi jejich francouzský toust?“) Nebo je pozdě a máme hlad. („No tak jo...“ -Ono se v Praze vážně nedá po půlnoci slušně najíst.) Prostě tam odmítám jíst a není to jen tím, že co se týče jídla, jsem tak trochu snob. Kromě toho se taky snažím chránit své zdraví a zdraví svých kamarádů.
Špinavé ruce a rajčata v puse Možná že je to jen pověra, ale Radost má pověst restaurace, po jejímž jídle bylo už mnoha lidem zle. Diskutuje se o tom na internetu a kromě toho znám osobně několik lidí, kterým se po jídle v tomhle podniku udělalo nevolno. Zrovna minulý týden jsem tam byla s jednou známou a pak mi řekla, že jí bylo špatně po jejich vyhlášeném burgru Popeye („burgrovou“ část v něm tvoří špenát, lískové oříšky, česnek a sýr, kdyby vás to zajímalo).
Těžko zjistíme, co se tady vlastně děje, ale napoví, co na vlastní oči viděl jeden můj známý. Jednou zašel do Radosti brzo dopoledne a viděl šéfkuchaře, jak přebírá potraviny od chlapíka, který jim je přiváží. Potřásl si s ním rukou, zanesl zeleninu do kuchyně (která je od prostoru pro hosty oddělena jen záclonou, takže je vidět dovnitř), a aniž by si umyl ruce, začal krájet rajčata a klást je na talíř, kde připravoval salát pro zákazníka. Jeden plátek rajčete si jako by mimoděk strčil do pusy.
Pokud se šéfkuchař chová takhle, není divu, že lidem je pak po jeho jídle zle.
V Praze je samozřejmě celá řada podniků s pochybnou úrovní hygieny - raději nevědět kolik. Ale i kdyby jídlo v Radosti nebylo pokaždé ochmatané špinavýma rukama, stejně vypadá, jako by bylo. Veškeré pokrmy přicházejí z kuchyně nedbale upravené. Třeba Heaven’s Garden (195 Kč - všechny názvy jídel jsou v angličtině, tenhle by se dal přeložit jako Z boží zahrádky), další z údajně oblíbených specialit častých návštěvníků Radosti. V podstatě nejde o nic jiného než talíř bramborové kaše zalité bezvýraznou smetanovou omáčkou a hromádku různé zeleniny. Najdete tu mrkev, cuketu, žampiony, červenou a zelenou papriku, petržel, černé olivy (co prosím?) i sušená rajčata (proč?). Část mrkve byla přitom nakrájená, část nastrouhaná do dlouhých proužků. Výsledný dojem, jako by tam naházeli všechny zbytky, co se jim povalovaly po kuchyni.
Ještě horší byla jejich ratatouille (190 Kč). V mém případě byla zelenina neomluvitelně převařená do stadia, kdy už téměř nebylo možné rozeznat baklažán od cukety, protože obojí bylo stejně kašovité a zhnědlé. S přípravou cukety se moc nenamáhali, nakrájeli ji na pěticentimetrové špalíčky. Kuskus v příloze tak suchý, až člověka napadlo, že ho snad museli připravit den předtím a dát bez poklice do ledničky. A na tom všem trůnila naprosto zbytečná porce zakysané smetany. Jako by to mělo člověka přesvědčit, že to bahýnko stálo za svou cenu.
Myslím, že je za tím lenost.
Když jsem byla v Radosti poprvé, objednala si moje kamarádka něco k pití a číšnice odešla od stolu, aniž by se zeptala nás ostatních, jestli si taky něco dáme. Podruhé jsem tam byla se svým bratrem, který má těžkou alergii na burské oříšky. Než si objednal dušenou zeleninu, zeptal se, jestli v ní jsou ořechy. Servírka řekla, že si není jistá a že to zjistí. Nezjistila. Bratrovi bylo po jídle zle.
Co se dá očekávat od restaurace, kde moje známá (táž smolařka, která tu snědla zkažený burger Popeye) našla v salátu velký střep? Stalo se to sice už před pár lety, ale soudě podle nedávných zkušeností, které jsem popsala výše, bych neřekla, že už se to tam nemůže stát.
Divím se, že tolik lidí pořád ještě nedá na Radost dopustit. Někteří by na ni dokonce přísahali. Jeden hollywoodský herec mě tam jednou vzal na nepovedené rande, protože po celou dobu natáčení v Praze odmítal jíst kdekoli jinde. Jídlo z Radosti si nechal přivážet dokonce i na plac.
Jen muzika nestačí No tak dobře - interiér je docela povedený, pestrobarevné pohovky, vzorkované tapety a über-trendy taneční muzika, kterou tu o víkendu hrají zdejší dýdžejové, by se asi daly označit jako cool. Restaurace je ostatně jen jakýmsi doplňkem klubu, který je v podzemí. Což je cítit hlavně z cigaretového kouře, který se line místností. Ostatně i o zatuchlé a špinavé záchody se zákazníci restaurace musejí dělit s hosty klubu.
Ale i kdyby vás lákal ošuměle cool design a slibný jídelní lístek, i kdybyste byli vegetariáni nebo máte chuť na brunch nebo je pozdě a jste hladoví, nechoďte tam. Mě tam tedy už nikdo nedostane.
A až tuhle recenzi otisknou, už se ani nebudu muset vymlouvat na tetiny narozeniny.
***
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Radost FX
Bělehradská 120 Praha 2 Tel.: 603 193 711 www.radostfx.cz Laura Baranik, recenzentka restaurací, www.praguespoon.com
