Je dobře, že do knihy Praha objektivem tajné policie byly zařazeny ty nejbanálnější fotografie. Každý si dokáže představit, že komunistický režim sledoval své nepřátele či alespoň ty, které mohl za nepřátele považovat. Že sledoval ambasády západních států, byty i auta jejich diplomatů i české přední disidenty. Ale právě ty banální záběry z šedivé každodennosti pražských ulic, parků, periferií či stanic metra ukazují skutečnou vlezlost a všemoc StB.
Takhle se vyvolával strach. Vlastně už nikomu tehdy nešlo o krk, jen málokomu hrozilo vězení, ale myšlenky na vzdor lámalo samotné vědomí, že „oni“ o všem vědí či alespoň mohou vědět, že ani ten nejprivátnější okamžik neunikne bdělému oku fízla či objektivu jeho fotoaparátu.
Ta kniha neodpovídá vysokým akademickým standardům. Když jí listujeme, tu zahlédneme Milana Kunderu, tu Timothyho Gartona Ashe, tu Ivana Dejmala, ale přesné souvislosti zpravidla chybí. Chybí skutečně? Tomu, kdo nehledá precizně ověřené jednotlivosti, ale chce nasát atmosféru šedivé, zamřelé husákovské normalizace, nechybí vůbec. Příznačná šeď ulic i lidí, zachycených objektivy StB, totiž odpovídá šedi samotných fízlů. Přímo vyniká v pasáži „výcvikových snímků“, takových, na nichž se estébáci teprve učili řemeslo: ty tóny i lidské typy volili snad instinktivně. Kniha nám osvěží, kdo vlastně národ udržoval ve strachu. Estébáci nebyli ve své většině žádní brutální supermani, ale šedivé normalizační nuly, kterým dala šanci jen jejich bezcharakternost - a naše slabost se vzepřít.
***
KNIHA TÝDNE Praha objektivem tajné policie
kolektiv autorů Vydal ÚSTR, Praha 2008. 287 stran.
