I v Čechách, zemi náhražek, budí děs jeho obávané „Kdo nemá (parmezán či vlastně cokoli), dá tam (eidam nebo cokoli jiného)“. Hňácání nevábnýma rukama, kydání pokrmu na talíř po kantýnsku, dechberoucí prznění názvů zahraničních jídel... Fenomén webových diskusí posledních měsíců.
Dlouho jsem odolávala, ale ne dost dlouho. A když jsem se osmělila a nahlédla do archivu TV Nova, vzali mě všichni čerti. Není to ani poučné, ani legrační, jen tristní, vidět, jak se z normálních surovin za nekoherentního brblání stává divnojídlo.
Už se pláčům diskutérů nedivím. Babica je nazýván Klementem Gottwaldem české kuchyně a jeho křupanský přístup k vaření kulturní jedince sráží na kolena. Ale zabírá. Podbízení se líné lidovosti dochází ohlasu u četných hospodyněk mdlejšího ducha. Ty, jež už se naučily s internetem, jeho přístup hájí. „Žádné velkopanské moresy“, „neni to nějakej takovej navoněnej“, píšou. Čecháčkovské imitace je nepobuřují – naopak, jim se líbí, že v pořadu uvidí jen to, co znají, vše ostatní se ošidí či nahradí.
V době, kdy v každém Tesku seženete tisíc a dvě zahraniční ingredience! Že to je rychlé a levné? Mimo mísu. Italská či třeba španělská kuchyně nabízejí spoustu jídel, která vyjdou lacino a jsou rychle hotová – a obsahují úplně normální věci, jakou jsou vejce, rýže, mouka nebo třeba houby. Netřeba šidit. Nic naplat, Babica je sice zcestovalý, ale to mu nebrání zahraniční jídla prznit, a lid mlaská.
Jak to bylo s jeho údajným působením ve vyhlášených mezinárodních restauracích, je otázka, na kterou jsem se cvičně zeptala Chrise Eptinga, šéfa podniku Petersberger Hof v Kolíně nad Rýnem. Navedl mě jeden webový rýpal. Citoval Eptingův mail, že Babica nebyl šéfkuchařem, ale jedním ze dvou kuchařů, a že nešlo o restauraci, ale malou Kneipe. Kromě toho mu prý neprospíval jeho „Alkoholkonsum“. Říkám si, kdo ví, co si kdo mohl navymýšlet, hurá ke zdroji. „Byl tam jedním ze dvou kuchařů, měli jsme však bohužel poněkud odlišné chápání práce,“ napsal mi pan Epting obratem. „Vždy si rád vydělal bez toho, aby musel moc pracovat, a také vždy velmi rád a vydatně oslavoval. Jeho kuchařské kvality velice závisely na jeho náladě.“ Srovnej Babica, web televize Nova: „... jsem se přihlásil do konkurzu na šéfkuchaře v prestižní restauraci Petersberger Hof a vyhrál jsem. Byla to skvělá práce.“
Realita, jíž je ona show, mě však straší víc než diametrální rozdíl obou tvrzení. Šizením tradičních pokrmů, úpravou jídel i paními, jež v pořadu pohostinsky vaří. Kdo nemá trvalou, nabídne ukrutánské umělé nehty. Fakt se to někomu líbí? A kde se bere to nadšení divaček? Touží ty dámy, aby se, až budou vařit, nad nimi kymácelo a sekýrovalo je 196 cm neohrabaného kuchyňského troglodyta a v případě spokojenosti je odměnilo heknutím „tak to já mám rád“ jako v památném dílu o sekané pečeni?! Vážně? Sem tedy dospělo kuchařské umění v roce 2009 v bohaté kapitalistické zemi plné dostupného jídla, kuchyňských verků a knih plných receptů? Já tomu prostě nevěřím!
O autorovi| Jana Kománková, Autorka je šéfredaktorkou časopisu Report a DJ Radia 1
