Korkovné
Vína jsou předražená nad únosnou mez, ale kuchyně je lákavá a stojí za vyzkoušení? V takovém případě je možné domluvit si v restauraci korkovné, které spočívá v tom, že si víno donesu vlastní a počítám s tím, že jako poplatek uhradím nějakou předem domluvenou částku. Běžně to bývá 10 procent z ceny podobného vína, které je v restauraci na vinném lístku.
Čtěte také: |
Další věcí, která mě zajímá, je znalostní úroveň personálu. Vždy jsem ochoten vyzkoušet cokoliv nového, ale musím mít jistotu, že ten, kdo mi novinky prodává, ví, o čem mluví. Osobně používám jednoduchou metodu. Zeptám se na rozlévaná vína. To se mi osvědčilo jako nejlepší ukazatel, nakolik obsluha nabídku zná a zda jeví o vína poněkud větší než jen základní zájem. Pokud dostanu rozpačitou informaci s jedním bílým a jedním červeným, bez bližšího upřesnění, raději se v dalším výběru spoléhám jen sám na sebe... a na jistotu. Ono se i případné nekvalitní víno špatně reklamuje u někoho, kdo s lahví při otevírání zápasí, na ochutnání sotva ovlhčí dno a při dolévání končí někde půl centimetru pod okrajem.
Když lahev vína objednám, počítám s tím, že následnou prezentaci a ochutnávku absolvuji sám. Nikdy nepřenáším odpovědnost za svůj výběr například na partnerku. To bych udělal pouze tehdy, pokud by její znalosti o víně (třeba jen o tom konkrétním objednaném) byly větší než moje. Když k prezentaci dojde, všeho nechám a soustředím se. Chci mít jistotu, že přinesená lahev odpovídá té, kterou jsem objednal, a já se nedočkám nějakého nemilého překvapení na závěrečném účtu.
Dobrý výběr?
Po odsouhlasení a otevření se podívám, čím byla lahev uzavřena. V případě, že se jedná o klasický korek, si dávám větší pozor při samotné ochutnávce.
Zkontroluji barvu, vůni, teplotu a chuť vína. Vše jen pro potvrzení kvality nebo odhalení eventuální vady. Víc se ode mě jako od hosta neočekává.
Pokud jsem si lahev vybral sám, tak číšníka nebo sommeliéra nezajímá moje "organoleptická" analýza. Tu si mohu nechat pro svůj doprovod, pokud o ni projeví zájem. Avšak pokud mi bylo s výběrem vína pomoženo, jistě obsluhujícího potěší nějaké krátké zhodnocení a potvrzení, že se s výběrem trefil.
Šumivá vína se neochutnávají
Názory na ochutnávání šumivých vín se různí. Někde se ochutnávka neprovádí vůbec. Osobně zastávám názor, že šumivé víno je také víno a ochutnávka by měla proběhnout – tak jako u vín tichých. Každopádně prezentace objednané lahve by měla být vždy naprostou samozřejmostí.
Podobné je to s ochutnáváním dalších objednaných lahví, doléváním a s případnou výměnou vinných sklenic. V případě, že si objednám jen další lahev původního vína a ta první byla bez sebemenších problémů, znovu neochutnávám. Stejně tak není sebemenší důvod pro výměnu skleniček. Ochutnávka by však měla být alespoň nabídnuta. Problémem není ani dolití vína z nové lahve.
Výměna sklenic
Někdy mám chuť vyzkoušet i nějaké další víno, případně první lahev nebyla zrovna ideální, ale například – vzhledem k jídlu – zůstávám u stejné odrůdy. Ani v takovém případě není výměna sklenic nutná.
Zlatým pravidlem při výběru vína je, že postupujeme od vín lehčích k vínům těžším. Pokud je tomu naopak, je lepší pro novou lahev – i v případě té samé odrůdy – dostat čisté sklo, aby vůně a chuť nového vína nebyla hned zkraje potlačena.
Jak je to s vínem a spropitným? Pokud jsem opravdu spokojen a vnitřně rozhodnutý, že se do restaurace vrátím, dávám deset procent z konečné ceny. Pokud si víno vyberu sám a kromě otevření lahve nedostanu žádnou přidanou hodnotu, procenta o cenu vína ponížím.
