Slováci hrají na fotbalovém mistrovství světa. My ne. Těch rozdílů je mezi námi mnohem více. A platí to i o hodnocení letošních parlamentních voleb. V obou zemích nevolilo přibližně 40 procent voličů. Vítězové voleb nesestaví vládu. V Česku propadlo pod pětiprocentní hranici skoro milion hlasů (asi 19 %) a na Slovensku asi 400 tisíc (což je 16 %). Do české PS se dostalo pět stran, z toho dvě nové či staronové, na Slovensku šest stran, z toho také dvě nové či staronové. Tím podobnosti končí. Fico chtěl všechno, nemá nic Vítěz českých voleb uhrál pouze plichtu s druhým v pořadí. Poražené ODS stačí nejslabší výsledek v historii k sestavení vlády. Za partnera má pragmatického exlidovce Kalouska a populistu Bártu. Vítěz voleb na Slovensku získal více než dvojnásobek hlasů druhého v pořadí. A nestačí to. U Fica se naplnilo rčení o tom, že kdo chce všechno, nemá nic. Vyluxoval agendu svých koaličních partnerů. Šel do ostré konfrontace nejen s opozicí, ale vzal témata i stárnoucímu populistovi Mečiarovi a národoveckému Slotovi. Předvolební pozice suverénního vítěze voleb je zrádná. SDKÚ, SaS, KDH a Most-Híd volili především voliči velkých měst. Vadila jim všudypřítomná dominance Fica, který si přivlastnil celé Slovensko. Jinými slovy, čeho je moc, toho je příliš.
Novou koalici tvoří SDKÚ, která má za sebou úspěšné vládní angažmá a uskutečnila několik základních reforem. Vedle ní stojí nová Sulíkova strana SaS. Již respektovaný a zkušený liberální ekonom získal na svou stranu moderně orientované členy, sympatizanty a především voliče. Čtveřici doplňuje křesťansky konzervativní KDH a slovensko-maďarské uskupení Most-Híd. Souhrnně vzato působí rodící se slovenská vládní sestava jako zkušená, kompetentní a programově kompaktní. Slovensko má rozjetou důchodovou reformu, je součástí eurozóny, má rovnou daň. Nový liberální kabát může na Slovensko přilákat investory a nastartovat ekonomický růst. Ficova strana Směr bude však velmi silnou a nesmlouvavou opozicí. To jistě přinutí jejich novou vládu k sociálně ohleduplným reformám. Těmito volbami končí na Slovensku období první fáze novodobého národního obrození.
Volby v ČR byly spíše velkým happeningem a setkání s realitou nás teprve čeká. Troufnu si tvrdit, že pro Slováky byly tyto volby mnohem závažnějším tématem. Odchod Paroubka automaticky neznamená oslabení zákulisního byznysu, který de facto ovládá politiku. Oslabení Fica však generuje vyšší míru zcela zásadní změny, byť zvítězil mnohem přesvědčivěji.
Slovenské volby byly přehlednější. Není to jenom tím, že kandidovalo 18 stran, ale také tím, že země má jen jednokomorový parlament a každá strana má jen jednu kandidátku. A další rozdíl byl v tom, že kandidující strany měly otevřený prostor v médiích. Peníze u nich nerozhodly tak zásadně o průzkumech veřejného mínění, a tím pádem o prostoru v médiích, jako u nás.
Mějme to na paměti, až budeme povrchně hodnotit a srovnávat byznysově a marketingově laděné TOP 09 a VV se SaS a Most-Híd, které jsou, na rozdíl od našich nováčků, postaveny na reálném programu a osobní garanci kredibilitních kandidátů.
O autorovi| PETR HAVLÍK, Autor mimo jiné působil při volebních kampaních na Slovensku v letech 1990, 1992, 1998 a 2002 předseda strany Občané.cz
