Jako umělec na volné noze si asi přes léto moc neodpočinete. Nebo se pletu?
Myslím, že každý, kdo má děti, se nakonec chtě nechtě tomu prázdninovému režimu trochu poddá a přizpůsobí. Letos jsem ani neměl moc festivalů, protože se soustředím spíš na přípravu nového materiálu, a také jsem se vrátil k malbě. Takže pomalu pracuju na písních i nových obrazech, ale spíš tak nějak v poklidu a bez stresu. Taky se moc těším na výlet s rodinou do Portugalska.
Co plánujete?
Půjčíme si tam auto a vyrazíme na roadtrip kolem pobřeží. Znám dobře jen Lisabon, takže se těším, že procestujeme i další kouty téhle krásné země.
Vy jste toho ale musel procestovat už spoustu, šest let jste trávil na moři.
To ano, ale už je to docela dlouho. Zrovna nedávno jsem si říkal, že bych třeba na měsíc zase někam vyplul. Na lodi je neuvěřitelný klid a ticho. Člověk se mnohem víc soustředí sám na sebe a na svoje myšlenky.
A není to trochu nuda?
Záleží, co si pod tím představujete. Pro mě byl život na lodi jedno velké dobrodružství, ale také spousta práce. Teď už žiju jiným způsobem, ale rozhodně nezažívám větší klid, nebo nudu. Moc si vážím rodinného života i možností tvořit a realizovat se skrze umění. A pravda je, že tahle kombinace je někdy ještě napínavější než historky z lodního deníku.
Co se vám vybaví, když si zrekapitulujete tuhle „námořnickou“ etapu svého života?
Spousta věcí, zážitků... Vůně moře, a taky chuť whisky!
Nepijí námořníci spíš rum?
My jsme pili whisky. Tedy ne na lodi, ale pak s tátou, když jsem vždycky po třech měsících přijel na návštěvu domů. Na moři jste v bezcelní zóně, a tak jsem mohl kupovat dobrý alkohol. Vždycky jsem vzal láhev Glenfiddich a přivezl mu ji místo suvenýru. Dlouho do noci jsme nad ní pak seděli, vyprávěli si, co kdo zažil... Dodnes mi její chuť připomíná tyhle večery.
Proto jste kývl na vystoupení v rámci srpnové Glenfiddich Razor Night na pražské náplavce?
Když přišla tahle nabídka, nemusel jsem vůbec přemýšlet. Mám moc rád i pražskou náplavku a Cargo Gallery, takže jsem se na ten večer vysloveně těšil. Dost možná to byl také můj poslední můj koncert do konce roku. Plánuju se zavřít do studia a věnovat se hudební tvorbě z té druhé strany. Moc se na to těším, protože jsem opět přizval producenta Michaela Rendalla, se kterým vždycky vzniká dobrá tvůrčí chemie.
Na náplavce se uskutečnila přehlídka tradičních pánských holičství. Co vy a barbershopy?
To byste se asi měla zeptat spíš mého šestnáctiletého syna. On mě tam neustále láká, protože mu to připadá nesmírně cool. Já jsem takový ten typ, co se raději nechá ostříhat doma od manželky a vousy si oholí žiletkou. Ale musím říct, že jsem už barbershop také párkrát vyzkoušel na vlastní kůži, a bylo to moc fajn.
Tady nebo v Británii?
V Praze. Ale pamatuju si, že v Británii byla holičství snad na každém rohu. Bylo běžné, že se muži nechávali holit břitvou u holičů. I můj táta tam chodil. Tady je to teď spíš záležitost aktuálního trendu a hipsterů.
Připravujete své další sólové album. Ale co tvorba s The Prostitutes? Ta je u ledu?
Vůbec ne. S nimi se také chystáme na novou desku. Ale všechno musí uzrát, na všechno je potřeba čas. Já jsem se pro sólový projekt rozhodl, protože mi umožnil realizovat se trochu jinak. Jako písničkář, nejen jako frontman. Ale energie kapely je také životodárná, a pro mě moc důležitá. Přece jen se spolu známe přes deset let a jsme na sebe nějak napojení.
Kromě hudby se věnujete i výtvarnému umění.
Teď mám takové plodnější období, doufám, že ještě chvíli vydrží. Mám dodělaných asi 20 obrazů, tak ještě jednou tolik, a může být vernisáž. Připravuji také webové stránky, aby se obrazy mohly hned prodávat a dělat lidem radost. Nejsem typ člověka, který potřebuje hromadit svoje díla nebo je nechávat v galeriích. Chci, aby žily.
