Reálné bohatství nemizí aneb současná recese očima nobelovských laureátů
Světová ekonomika směřuje do recese. To je fakt pozorovatelný prostřednictvím různých ekonomických statistik. Co to v praxi znamená? Jaká opatření doporučují ekonomové?
Profesor Robert Solow je světoznámý teoretik růstu, oceněný Nobelovou pamětní cenou za ekonomii v roce 1987. Na nedávné konferenci Pioneer European Colloquia v Benátkách přednesl tento žijící klasik svůj pohled na věc. Jaká je hlavní příčina recese? Ve Spojených státech, kde podle Solowa začala již na rozhraní let 2007–2008, byla zdrojem recese nadbytečná zásoba domů. Realitní investiční horečka způsobená explozí levných hypoték vedla k vytvoření nadbytku v bydlení v hodnotě 3 až 5 procent hrubého domácího produktu.
Tyto nadměrné investice bude muset trh strávit, což znamená, že během blízké doby bude americký hospodářský růst nižší o oněch 3 až 5 procent. USA nezaznamenají zotavení dříve než ve druhém pololetí roku 2009, tvrdí Solow. Znamená to, že tato recese bude podstatně delší než průměrná doba trvání amerických recesí v poválečném období, tj. osm měsíců.
Jaký recept by profesor Solow doporučil na léčbu? „Prezident Obama bude muset připravit veřejnost na vyšší než plánovaný rozpočtový schodek. USA budou patrně nuceny provést fiskální stimul ekonomiky v hodnotě 3 až 5 procent HDP. Čím dříve, tím lépe, protože recese se zhoršují v průběhu času.“ Starosti o vyrovnaný rozpočet nejsou v obdobích recese prvořadé.
Profesor Solow však není úplný škarohlíd.
Nevidí důvod, proč by Amerika neměla zůstat světovou hospodářskou jedničkou. I ty nejvýkonnější evropské ekonomiky za USA dlouhodobě zaostávají v produktivitě.
Od 80. let nezaznamenala Evropa žádný pokrok, dokonce došlo k mírnému zhoršení.
(Výjimka: Českou republiku a Slovensko označil Robert Solow za státy s nejrychlejším růstem produktivity.) Čína zaostává tak hluboce, že nemá cenu klást otázku, zda by se tato země mohla někdy v dohledné době stát ekonomickou super velmocí.
Aco akciové trhy? „Navzdory pocitu ztráty hodnoty v důsledku poklesu cen nemovitostí a akcií reálná ekonomika nebyla příliš poškozena. O reálné bohatství ekonomika nepřišla. Novináři evidentně ignorují tento fakt!“ Ano, to je pravda. Ceny nemovitostí i akcií mohou kolísat v důsledku vln euforie a paniky, aniž by to muselo mít na reálnou ekonomiku podstatné dopady. Během dvacetiletého období let 1986 až 2006 kolísaly ceny amerických akcií zhruba čtrnáctkrát více než výkonnost americké ekonomiky. Během některých dramatických momentů finanční krize v říjnu 2008 dosahovala volatilita akciového trhu bezmála 65násobku volatility reálné ekonomiky! Neexistuje rozumný důvod, proč by burza měla kolísat pětašedesátkrát více než ekonomika, v níž na burze obchodované akciové společnosti tvoří zisky a tržby. Existují však nerozumné důvody. Proč? Vždyť přece neoklasická ekonomická teorie pracuje s termínem „homo oeconomicus“, člověk hospodárný, který racionálně zvažuje všechny dostupné informace a poté vybere rozumově optimální řešení.
Důvěra a jiné „živočišné pudy“ Nedávné události na úvěrových, nemovitostních i akciových trzích však přesvědčivě ilustrují zásadní fakt: „člověk hospodárný“ žije v učebnicích, ale ne ve skutečnosti. Neoklasická abstrakce sice má svoji užitečnost, podobně jako Newtonova klasická fyzika, ale zdaleka nepopisuje celou realitu. Ve skutečné ekonomice se silně projevuje pudová, „zvířecí“ povaha člověka. John Maynard Keynes používal termín „animal spirits“ neboli živočišné pudy.
Podle Keynese patří mezi živočišné pudy, které ženou hospodářský růst, hlavně důvěra. Podnikatelská důvěra podle Keynese způsobuje, že „myšlenky na možnost úplné ztráty, která často postihne průkopníky, jsou odloženy stranou, podobně jako zdravý muž odkládá stranou myšlenky na smrt“.
Ne tento Keynesův koncept nedávno navázali Robert Shiller a jiný nobelovský laureát George Akerlof. V lednu 2009 má vyjít jejich společná kniha Animal Spirits, v níž oba autoři pojednávají o nedávných ekonomických událostech z perspektivy ekonomické iracionality. Profesor Akerlof rovněž na benátské konferenci hovořil o důvěře: „Jde o více než jen o prognózu. Důvěra navíc obsahuje element víry – víry, která je iracionální a která snižuje hodnotu informačního obsahu dostupných ekonomických informací.“
Není pochyb, že přehnaná důvěra byla jednou z hlavních příčin investičního boomu v letech 2001 až 2007. Opak – iracionálně přehnaný strach – je naopak příčinou, proč v roce 2008 tak drasticky spadly ceny akcií a proč dočasně zamrzly mezibankovní úvěrové obchody. Také panika je makroekonomickou veličinou.
***
Nedávné události na úvěrových, nemovitostních i akciových trzích přesvědčivě ilustrují zásadní fakt: „člověk hospodárný“ žije v učebnicích, ale ne ve skutečnosti
O autorovi| Pavel Kohout ředitel pro strategii, Partners e-mail: pavel.kohout@gmail.com
