Dvorek s "Juliiným" balkonem je samozřejmě past na turisty (naštěstí bezplatná), ale když se k němu otočíte zády, máte před sebou uličku, v níž asi po 30 metrech narazíte na skvělou cukrárnu Flego. Doporučuji. Když místo toho půjdete hlavní ulicí doleva (Via Cappello), dojdete k chrámu San Fermo, který má horní a dolní část (v podstatě jde o dva chrámy na sobě), a v té horní najdete fresku Zvěstování od samotného Pisanella. Většinou tam nezabloudí žádný turista. Další Pisanellova freska (Sv. Jiří a princezna) je v chrámu sv. Anastázie na sever od hlavního náměstí. To je jen pár tipů pro návštěvu Verony, kde je toho opravdu mnohem víc než jen "balkon" a aréna.

Co ještě? Hlavní pamětihodnosti jsou samozřejmě v průvodcích, ale ze zkušenosti bych vyzvedl: Giardino Giusti (renesanční zahrada); minimálně půl hodiny, ale radši víc na prohlídku dómu (jde o komplex románské katedrály a několika menších kostelů - je škoda omezit se jen na samotný dóm, v jehož první kapli po levé straně mimochodem visí Tizianovo Nanebevzetí); brzy ráno navštívit arénu, než se dostaví turisté, a vylézt až nahoru, odkud je krásný výhled na okolní krajinu, zvlášť na tu část, která je "po slunci"; zajít do Lapidaria Maffeiana, které má atmosféru klasického muzea 19. století a zajímavou architekturu a nechodí tam turisté.

Koňské speciality jsou typické právě pro Veronu. Mě osobně fascinuje, jak se v Itálii kultura jídla mění město od města, často v intervalech pouhých desítek kilometrů. Půl hodiny jízdy na východ od Verony je Vicenza; největší specialita je sušená treska (baccalá, pravopis se různí), kterou Benátčané po staletí dováželi jako drahé exotikum ze Skandinávie. Dusí se několik hodin v mléce a olivovém oleji podle receptu, který střeží Bratrstvo sušené tresky (Confraternita del Bacalá). V Benátkách se z bacalá dělá úžasná pomazánka na chlebíčky, které se prodávají ve vinárnách (baccala' mantecato).

Jsem ročník 1951 a koniny jsem za dětských let vlastně nevědomky spořádal víc než dost, většinou jako guláš, nebo kabanos. Nakrmit 5 chlapů v chalupě, není žádná sranda a koňské maso bylo na nuceném výseku laciné v dostatečném množství, navíc jenom libové. V Praze byla hospoda( od Letné směrem dolů k Parkhotelu a tou druhou ulicí ), ještě v r. 1989. Je fakt, že se muselo umět správně dochucovat, ale to si vyžaduje každý pokrm, aby byl vynikající. Hlad je vynikající " kuchař ".

V USA je kon dost, ale o koninu nezavadite ani za nic. Toby snad udelalo revoluci.

Trochu nechutná záležitost, ale skvělá příležitost pro trolly