Horkokrevný glosátor by nejspíš počínání hradního kancléře Vratislava Mynáře z fleku označil jako vrcholnou bohorovnost a zpupnost, esenci papalášství, etalon arogance. Obzvlášť když má v živé paměti, kolik kliček a výmluv kolem svého majetkového přiznání Mynář dosud navršil. Nejprve tvrdil, že své majetky odhalovat nemusí. Když se po soupisu začaly pídit úřady a ve vzduchu visela pokuta, najednou se přiznání objevilo; vyplněné leželo měsíce v šuplíku. A v těch dnech se dostavuje Déjà vu se vším všudy.
K TÉMATU: |
Shovívavý komentátor kancléře polituje, neb jej obklopují samí neschopní podřízení, kteří mu nepřejí a jejichž chyby jej poškozují v očích veřejnosti. Dlouhodobě. Někdy to vypadá až na sabotáž. A hned vedle vyjádření účasti nabídne takový pisálek bezplatnou edukaci.
Kde ale začít u pole neoraného? Nejlépe hned u první brázdy. „Proč bych to dělal?“ opáčil s nehlídanou upřímností Mynář na dotaz redaktorky serveru Lidovky.cz, zda zázračně nalezené majetkové přiznání nyni zveřejní. Prostě ne a ne.
Pane kancléři, najděte si prosím zákon č. 159 o střetu zájmů. Anebo ani nehledejte, klikněte rovnou sem. Nemusíte číst dlouho. Hned v prvních řádcích se vysvětluje, že ten majetkový striptýz musíte podstoupit kvůli veřejné kontrole. „Tento zákon upravuje povinnost veřejných funkcionářů oznamovat skutečnosti, které umožňují veřejnou kontrolu jejich činností konaných vedle výkonu funkce veřejného funkcionáře, veřejnou kontrolu majetku nabytého za dobu výkonu funkce a dalších příjmů, darů nebo jiného prospěchu, získaných za dobu výkonu funkce, popřípadě finančních závazků, které veřejný funkcionář má,“ píše se tam.
Veřejné, rozumíte?
„Já už jsem to gesto udělal. Kolik takových gest mám dělat? Za letošní rok, za příští rok, budu dělat i to gesto za rok 2015? 2016? … Já jsem naplnil zákon, jak jsem měl, je odevzdané, jednou jsem ho zveřejnil, dvakrát opakovaný vtip není vtipem,“ rozohnil se Mynář. Netřeba se pachtit za vtipem. Jen si prosím mrkněte na odstavce pod hlavou IV: „Oznámení činí veřejný funkcionář nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku.“ Ano, tato věta neznamená nic jiného než, že se odevzdává a zveřejňuje rok co rok. Chcete-li to vašim slovníkem, vtip spočívá právě v tom opakování.
Co tam máme dál? „Nejsem tu od toho, aby mě jednou vyzývala paní poslankyně, podruhé paní Mazancová, potřetí Ferda Mravenec, pak někdo.“
Možná to pro vás bude překvapení, ale ano - jste tu od toho. „Každý má právo na základě písemné žádosti bezplatně nahlížet do registru a pořizovat si z něj opisy a výpisy. Do registru je možné nahlížet osobně u evidenčního orgánu nebo v elektronické podobě…,“ stojí v zákoně. Výklad slova každý je snad nošením majetkových přiznání na Hrad, nemáte-li tedy pocit, že slovíčko každý znamená „ten, koho vybere hradní kancléř“.
Kolegyni Mazancové jste poskytl cenné informace o fungování a hierarchii Pražského hradu, toho baráku v Praze na kopci, jak sám nonšalantně říkáte. Prý se ptala u špatných úředníků. Opravdu? V tom případě si dovolujeme zdvořile navrhout úpravu textu o „Organizační struktuře“, která je dostupná na webových stránkách hradní kanceláře. Píše se tam totiž: „oddělení styku s veřejností zajišťuje styk kanceláře s občany a přijímá a vyřizuje ústní a písemná podání, jimiž se občané obracejí na prezidenta republiky nebo kancelář.“
A pak ještě jedna zcela prémiová lekce slušného chování na závěr. Na textové zprávy se odpovídá. A když už někdo neodpoví a nezvedá telefon, je víc než nezpůsobné urážet tazatele, že je lenivý.
Laskavý glosátor má nicméně to štěstí, že jste, pane kancléři, majetkové přiznání vyplnil, což lze troufale interpretovat, že jste uznal, že se ta povinnost týká i vás. To je vlastně chvályhodný pokrok. Malinko rýpavý novinář by mohl ještě přidat, že tím, že jste jej zasunul do šuplíku v onom legislativním odboru, učinil jste z něj evidenční místo. Ale je fakt, že k takovému výkladu jest nutná aspoň troška dobrá vůle. Hledání dobré vůle na Hradě nemá však daleko k pátrání po článku Hitler je gentleman.
