Hned v úvodu je třeba kvitovat, že se na úhoru české produkce knih týkajících se hudby právě tento titul díky nakladatelství Argo objevil. Zvlášť zohledníme-li fakt, že Kim Gordon ani kapela Sonic Youth přes svůj zcela zásadní význam zdaleka nejen pro ryze alternativní rock nepatří k všeobecně populárním osobnostem známým z barevných časopisů nebo dokonce z televize.
Body k dobru jsou i informovaný překlad Raniho Tolimata a stylová grafická úprava Martina Hůly. Jedinou drobnou výhradu lze vznést jen k absenci popisek u hojných fotografií, jež by v některých případech zlepšily čtenářovu orientaci. Ty ale s největší pravděpodobností nejsou ani v původním vydání, a z tohoto nedostatku tedy zřejmě nelze vinit české nakladatelství.
Bez odpuštění
Pro život a tudíž i vlastní životopis Kim Gordon jsou zásadní dvě věci. Kromě jejího působení v Sonic Youth je to také třicetileté manželství s jejich neoficiálním, ale přirozeným leadrem Thurstonem Moorem, se kterým má dceru Coco, jíž je kniha připsána. Vzpomínání ovšem rámuje hořkost z rozpadu tohoto vztahu na základě Mooreovy nevěry a následný rozpad kapely.
V úvodu Kim Gordon detailně popisuje poslední koncert Sonic Youth 14. listopadu 2011 v brazilském Sao Paulu, v době, kdy mezi Kim Gordon a Thurstonem Moorem stála neprostupná zeď. „Pamatuju si, jak jsem si během toho posledního vystoupení říkala, jestlipak a jak asi publikum vnímá tuhle syrovou, ujetou pornografickou story o vzájemném napětí a odstupu. Jenže diváci asi viděli něco úplně jiného než já,“ píše Kim Gordon.
A po nějakých dvou stech padesáti stranách se k tématu vrací a uzavírá je: „Do jisté míry jsem s Thurstonem soucítila, což platí dodnes. Bylo mi líto, jakým způsobem přišel o manželství, o kapelu, o dceru, o rodinu, o společný život – a koneckonců i o sebe samotného. Ale to ještě rozhodně neznamená odpuštění.“ To je ostatně jasná odpověď těm fanouškům Sonic Youth, kteří stále doufají ve společný návrat svých idolů.
Ze zákulisí
Je toho opravdu hodně zajímavého, co v Holce v kapele Kim Gordon o sobě vypráví a přiznává. Překvapivý je už třeba sám fakt, že o aktivním muzicírování začíná vypravěčka mluvit až zhruba po sedmdesáti stranách textu, jehož tématem je kromě rodinných peripetií líčení jejího vztahu k výtvarnému umění, jemuž se aktivně i jako kurátorka a publicistka věnuje ostatně dodnes. I fanoušci Sonic Youth se ale dozvědí hodně o jejich tvorbě a zákulisí.
Zajímavé jsou i názory Kim Gordon na popkulturu. Kdo by čekal, že tahle alternativní ikona bude pět chválu na Madonnu a mezi nejsilnější zážitky svého života označí chůzi po červeném koberci na filmovém festivalu v Cannes?
