V českém překladu vyšlo v poslední době hned několik futuristických antiutopií – namátkou jmenujme román Neopouštěj mě z pera Kazua Ishigura, apokalyptickou Cestu Cormaca McCarthyho či Možnost ostrova Michela Houellebecqa. Nyní vychází další kniha podobného ladění, třiadvacet let starý román Margaret Atwoodové s názvem Příběh služebnice.
Hned zkraje je třeba říct, že Příběh služebnice nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co kanadská autorka Margaret Atwoodová (1939) napsala, pokud to není její vůbec nejzdařilejší román – i když tady záleží asi dost na osobním vkusu a preferencích.
Ale ať už bude čtenářův postoj k žánru antiutopie jakýkoli, jedno musí tomuto románu přiznat: je bravurně zvládnutý po stylistické i narativní stránce.
Jméno mi bylo přiděleno Margaret Atwoodová nám předkládá zápisky ženy, jež se představuje jako Fredova, což je jméno, které jí bylo přiděleno. To staré ztratila, stejně jako svou identitu, rodinu, blízké. Nosí červený hábit, na očích klapky, které jí nejenže zabraňují zahlédnout absurditu okolního světa, ale též ji nutí dívat se přímo před sebe, neuhýbat pohledem, netěkat, věnovat se jedinému cíli, anebo vlastně spíše účelu – a tím je přivést na svět potomka jednomu z „velitelů“.
Záhy pochopíme, že jsme se ocitli ve světě, v němž něco není v pořádku. Civilizaci, jak ji známe, nezničila přírodní katastrofa či občanská válka, nýbrž fakt mnohem prozaičtější, totiž problémy s porodností. Této krize, dozvídáme se později, využila ozbrojená skupina a násilím nastolila klerofašistický režim, jemuž se až na malou skupinku bojovníků za hranicemi všichni poddali.
Přihlížejí tak popravám domnělých zločinců, třebaže vědí, že jde o justiční vraždy. „Velitelé“ by v normálním životě možná byli milí lidé, i zde se někteří z nich chovají více či méně slušně, nicméně ani to jim nebrání plnit své povinnosti. Řečeno jinými slovy, děsivost tohoto portrétu není ani tak v tom, že se určité země – zde Spojených států – zmocnila junta. Skutečná hrůza jde z toho, jakým způsobem se běžní občané nechávají připravovat o svobodu, nechávají si diktovat, čemu mají věřit, jaké konkrétní hodnoty mají vyznávat, a nakonec se ochotně svěří do náruče státu, který jim naplánuje i rodičovství.
Podoba nikoliv čistě náhodná Samozřejmě všechny futuristické antiutopie jsou jistou projekcí toho, co známe z dějin. Orwell taky nebyl jasnozřivý věštec, nýbrž dokázal využít to málo, co věděl o Rusku a co ostatní vidět nechtěli. Společnost, kterou líčí ve svém románu Margaret Atwoodová, taktéž není zdaleka vzdálená tomu, co známe z nedávné historie... a vlastně i přítomnosti. Vždyť to, co nenápadně začíná u parkovacích zón ve městech,
Margaret Atwoodová
Margaret Eleanor Atwoodová (nar. 1939) je kanadská básnířka, autorka románů, literární kritička a politická aktivistka. Bývá řazena k nejúspěšnějším kanadským autorům a za její literární dílo se jí dostalo mezinárodního uznání. Do češtiny byly například přeloženy romány Neopouštěj mě, Přežívá nejsmutnější, Slepý vrah nebo nyní Příběh služebnice.
může pokračovat přes návrhy lidoveckých senátorů, policejní odposlechy, kamerové systémy až ke stavu, který tak mistrně zachycuje tento román. Zločiny vůči soukromí a svobodě jsou plíživé a člověk si zvyká trestuhodně rychle.
Okolí hlavní hrdinky tohoto románu si zvyklo, ona však ne. Ztráta blízkých, od nichž byla násilím odtržena a o jejichž osudu nic neví, se mučivě vrací po celý román. Přesto Fredova nerezignuje a hledá cestu, jak se osvobodit, jak vyklouznout ze systému, který – jako všechny totalitní systémy – není zdaleka tak celistvý, jak by si jeho představitelé představovali.
Fredova je další z typických hrdinek Margaret Atwoodové, silná žena, jež, ač srážena osudem, se nevzdává. Český čtenář měl možnost podobné postavy poznat v románech Z hlubin, Slepý vrah nebo Žena k nakousnutí.
A právě protagonistka dodává knize náboj: kanadská autorka nám nepředkládá jen kritický obraz společnosti, ve které se cosi zvrtlo, ale především příběh lidského jedince, jenž je touto deformací postižen a odmítá se s ní smířit. Byla by velká škoda, pokud by se této znepokojující knize nedostalo náležité pozornosti.
HODNOCENÍ LN
*****
Margaret Atwoodová:
Příběh služebnice
Přeložila Veronika Lásková
BB art, Praha 2008, 336 stran
