V přepočtu skoro 64 miliard korun slíbil v pondělí premiér Li Kche-čchiang v Budapešti, kam za ním naklusalo 16 šéfů vlád z regionu, Bohuslava Sobotku samozřejmě nevyjímaje. Nevíme, jestli český premiér čínskému protějšku – jak se teď moderně říká – políbil prsten, když ho zval do Prahy. Nicméně mnohem důležitější je, že nevíme, co ony desítky miliard pro nás ve skutečnosti znamenají. O tom, že by se říše středu v čele s nedávno výrazně posíleným Si Ťin-pchingem proměnila ve štědrého strýčka starostlivě a bezelstně budujícího naši prosperitu, lze však úspěšně pochybovat.
Čínská skupina CEFC a Penta údajně chtějí koupit CME, majitele Novy |
Především jsme podobné sliby slyšeli před rokem a půl, kdy k nám přijel sám „strýček Si“. Od té doby jsme ovšem neviděli nová vývojová centra plná špičkových technologií a českých rukou se západními platy. Viděli jsme bezpečné investice do realit a především do vlivu – do fotbalu a do médií. Viděli jsme také propojování se silnými českými a regionálními finančními skupinami a viděli jsme naopak, jak jejich byznys roste v jihovýchodní Asii a samotné Číně.
Nejlidnatější země světa už dávno není továrnou na výrobu levných napodobenin mizerné kvality. Si Ťin-pching z čela strany a vlády volá po investicích do nejmodernějších oborů, jako je umělá inteligence a roboti. A tamní IT obři odchovaní v západní konkurenci uzavřeném prostředí také poslušně investují desítky miliard dolarů. Čína je tak už dnes světovou jedničkou v mobilních platbách a robotů má mít do roku 2020 víc než USA a Japonsko dohromady. Zatímco také v kolébce podnikání ve Spojených státech je dnes 108 firem s hodnotou přes miliardu dolarů, Čína už je s 58 druhá na světě.
Pokud tedy někam Číňané investují, je to v duchu prastarého přísloví používaného k oslavě vládců, kteří měli budovat říši středu na dalších deset tisíc let. Peníze, které k nám po nové hedvábné stezce připutují, nebudou rozhodně žádná dobročinnost, ale součást budování globálního čínského ekonomického a politického vlivu.
