Nejnepravděpodobnější prezident se ocitl v Oválné pracovně v dalším z těch historických momentů, kdy se potkávají přelomové okamžiky v geopolitice, globální ekonomice i technologickém vývoji. Podobně jako se to podařilo Reaganovi a – což liberálové slyší opravdu neradi – Kennedymu. Nedávné setkání s Kimem a dnešní summit s Putinem jsou jen dílky do skládačky. A klíčová otázka je, co vlastně vysmívaný, nenáviděný a podceňovaný „vůdce svobodného světa“ chce a zamýšlí?
Trumpova politika se na první pohled zdá zmatená jako jeho poslední otočka vůči Therese Mayové. Britskou premiérku nejprve jako by chtěl kritikou shodit z její už tak vratké židle, aby ji o den později naopak podpořil. Demonstranti s obří nafukovací sochou „Trump baby“ v plenkách museli mít pocit zadostiučinění. Jiní se děsí jeho podezřelého vztahu s Putinem a Ruskem. Faktem zůstává, že v zádech má vlivné generály – John Kelly šéfuje štábu Bílého domu, James Mattis obraně a H. R. McMaster donedávna zastával klíčový post poradce pro národní bezpečnost. Kromě jisté nevychovanosti se tak Trump v mezinárodních vztazích nechová nijak katastrofálně ani neúspěšně, dokonce spíš naopak.
Pro Česko, které už mnohokrát zažilo, jaké to je být obětí her mezi mocnostmi, je pak klíčové, jestli Trump jako svůj odkaz skutečně buduje nový bipolární svět. S Čínou jako novým geopolitickým rivalem USA, kterému bude Rusko spíše přihrávat. Postoj k evropským spojencům, včetně Británie, jež se vždy těšila zvláštním vztahům, pak zatím ukazuje, že s námi pro nějaký významnější part nepočítá. Na druhou stranu to může být jen nešikovnost. Podobně jako s královnou možná jen prostě nevěděl, kam si stoupnout.
