Dlouhý a pečlivě vyargumentovaný rozsudek z pera zkušeného Zdeňka Krčmáře se dá jen stěží kritizovat za to, že by jen mechanicky a bez ohledu na okolnosti a rozměr lidské tragédie aplikoval paragrafy. Právě naopak! Důkladně se vyrovnává s námitkami a zdůrazňuje, že odstraněním jedné nespravedlnosti musí vzniknout další. Sám předseda senátu pak mluví o tom, že hledal nejlepší ze špatných řešení. Ano, rozhodoval „pouze“ o vystěhování, samotné vlastnictví domů je vyřešené už deset let. Ano, lidé z Horoměřic proto měli takový rozsudek očekávat. Přesto, soud měl najít odvahu takto nerozhodnout.
Není přitom potřeba hned uhýbat do abstraktních kategorií morálky, etiky nebo nepsaných zásad přirozeného práva. Ostatně i soudce Holmes kdysi nabádal k hledání spravedlivého řešení v existujícím právu a výkladu platných předpisů.
I náš právní řád, především ústava, Listina a obecné části zákonů obsahují řadu korektivů, které mají sloužit právě pro takové případy, kdy systém selže. Jsou to většinou takové ty úvodní, vágně formulované paragrafy, které většina praktických právníků četla naposledy na fakultě a dnes je rovnou přeskakuje.
Nebudeme radit nejvyšším soudcům, jaké měli zvolit konkrétní řešení, s nějakým možná brzy přijdou strážci naší ústavnosti. K Holmesovu heslu se ostatně v rozhovoru pro LN před časem přihlásil třeba ústavní soudce Jaroslav Fenyk. Předseda Krčmář to ale zkrátka v kauze H-System neměl nechat dojít až ke kolegům a měl zasáhnout sám.
Druhý a mimořádně palčivý problém naší justice je její komunikace s veřejností. Je dobře, že pan soudce mluví s novináři, ale to je uprostřed okurkové sezony a v takto sledovaném případu málo. Každá sebehloupější změna v kdejaké firmě je mnohem lépe vysvětlena novinářům i veřejnosti než zásadní judikát ze strany Nejvyššího soudu. Justice by měla konečně pochopit, že je tu přece jen pro lidi.