Už těžko najdete politika bez pobočníka, který je zároveň důvěrným rodinným přítelem a vlivným lobbistou nebo podnikatelem s vazbami na státní zakázky. Bez nich to nejde. Na vrcholu moci je člověk přece tak osamělý a ohrožený. Ty vztahy jsou samozřejmě různé, ale v mnohém se podobají. Nejkrystaličtější ukázkou důvěrnosti je duo TopolánekDalík. Spolu v politické debatě. Na horách s dětmi. V Toskánsku se svými dámami. Výkonný místopředseda TOP 09 má takové blízké přátele hned dva: zbrojaře Richarda Hávu a Josefa Šťávu z Diag Human. Nepolitický politik Jan Fischer má svého blízkého přítele v šéfovi dozorčí rady Czech Coal Janu Dobrovském.
Jen Jiří Paroubek byl dlouho sám. Šéfporadce Jaroslav Tvrdík je důstojným socialistickým stínem Dalíka. Přece jen ale nechodil na kus řeči k Paroubkům do rodiny. Přátelé Kočkovi a střelec Ďuričko zase nebyli nejvhodnější muži do salonu. Až teď pan předseda konečně objevil toho správného důvěrníka. Kmotra své dcery, severočeského politika a podnikatele Petra Bendu. Profesionální vztahy bez důvěrného přátelství jsou velmi riskantní. Martin Bursík by po zkušenostech s mediálním podnikatelem Jaromírem Soukupem mohl vyprávět. Hamižné bankéře střídají na špičce žebříčku společenské nenávisti krvelačné hedgeové fondy. Politici z předlužených zemí jim nemohou přijít na jméno. Je otázkou času, kdy v Aténách někdo vypálí první kancelář. Vládnoucí řečtí socialisté neumí ani v předvečer státního bankrotu lidem vysvětlit, že si dlouho žili nad poměry, a proto je teď čeká zmrazení důchodů a platů. Za všechno přece mohou jen zlé fondy, které se proti Řecku spikly. Španělský ministr veřejných prací José Blanco pláče, jak jim dluhy prodražují „finanční spekulanti“ a „apokalyptické komentáře“. Není to nic nového. Bývalý německý vicekancléř Franz Müntefering už v roce 2005 vynadal investorům do sarančat, která vždycky někam vrhnou peníze, a až vydělají, odtáhnou ze zplundrované země dál.
Jen díky sarančatům si bohužel Řekové a Španělé mohli žít nad poměry. Ona jim na ten standard půjčovala. Ona kupovala ty vládní dluhopisy. Sarančata jsou jejich věřitelé. Je to asi stejné, jako kdyby člověk, který si vzal za pohyblivý úrok kreditní kartu, skuhral, co po něm ti amorální bankéři chtějí. Řecké ani české politiky nikdo nenutí, aby si od sarančat půjčovali. Když už si půjčí, musí počítat, že je budou ovládat.
Nad fotkami ze sletu podnikatelských špiček na Štrbském plese přepadne člověka lítost. Celebrity vyhážou za svou prezentaci tolik peněz. Tak by se aspoň chtěl čtenář pokochat vytříbenou estetikou, která se od elit tak nějak přirozeně očekává. Nic takového. Žádný nenápadný půvab buržoazie. Žádný Gstaad ani Svatý Mořic. Kožichy na paty, dryáčnická loga, podivné péřovky. Noví Rusové pod Tatrami. Peníze a styl se ještě v bývalém Československu nepotkaly.
Pondělí JAZYKOVÁ Úterý CHLÍVEČEK Středa ARCHIV Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Pátek STŘELNICE Sobota ZKRATY A VÝBOJE
ORDINACE Ondřeje Tučka Petra Kamberského Petra Zídka Petra Koláře komentátorů LN Ondřeje Štindla
O autorovi| LENKA ZLÁMALOVÁ, analytička LN
