Oblíbenou četbou jistého druhu intelektuálů trpících tradičními výčitkami svědomí, že jsou intelektuálové, je slavná kniha anglického historika Paula Johnsona Intelektuálové. Snesl v ní spoustu důkazů, že lidé, kteří si dělali nárok na roli duchovních vůdců lidstva, byli ve svých reálných životech velmi zhusta magory, psychopaty, tyrany, pijany a špinavci. Na trochu podobném principu je založena knížka jistého Američana Roberta Schnakenberga, který sebral nejrůznější podivnosti, kterými slavní spisovatelé zhusta oplývali. Na rozdíl od Johnsona tu jde o lehký žánr. Takže pokud vás třeba zajímá, že lord Byron miloval přikládání pijavic, že Balzac zadržoval ejakulát, neboť se bál ztráty energie, že Wilde měl zkažené zuby a páchnoucí dech, že Dickens chodil okukovat mrtvoly do márnice a byl držgrešle, Walt Whitman vášnivě masturboval, Emily Dickinsonová byla tak plachá, že se i od doktora nechávala vyšetřovat ze sousedního pokoje, že Jack London vypil běžně dva litry whisky, že Salinger pil vlastní moč, Gertruda Steinová říkala orgasmu kráva a jedla tolik, že se podobala „hroudě sádla“, že James Joyce miloval velké zadnice a jevil sklon k masochismu a vůbec, že většina velkých spisovatelů to neměla úplně v hlavě v pořádku, pak je to kniha právě pro vás.
Jiří Peňás Tajné životy slavných spisovatelů, Knižní klub, 2010, 304 stran
