Některé knihy zůstávají v paměti, přičemž ani není nutné si pamatovat všechny peripetie děje, dokonce ani jméno autora, zvláště je-li to jméno cizokrajné: kniha po dočtení nechává ve čtenáři svoji pachuť. To může být opojné, ale i docela nepříjemné. Ale právě z knížek, které mi přivodily úraz, buduji svou knihovničku.
Naposledy mě takto postihl román Paula Bankovskise Čeka, bomba, rokenrol. Autora jsem kdysi viděl na čtení. Chlapík s brýlemi, asketický typ. Než začal číst řečí, které nikdo nerozuměl, odpovídal na otázky týkající se rodného Lotyšska. Mluvil tedy o vztahu s Ruskem, temné minulosti a nejasné budoucnosti. Třicátník, nejznámější lotyšský spisovatel, vydal devět románů a pět povídkových sbírek, píše scénáře a knihy pro děti. Takový záběr a kvantita zní snad až trochu podezřele. Ale pak jsem si přečetl Bankovskisův jediný román vydaný česky a nejraději bych založil nadaci na vydávání i těch ostatních knih.
Čeka, bomba, rokenrol baví a provokuje možná také proto, že autor prý poprvé odolal svodům experimentu, ale pustil se do tradičního vyprávění. A kmotrem jeho opusu se zdá být samotný stvořitel Mistra a Markétky. V rychlém sledu se tu střídají surové obrazy z lotyšské každodennosti. Energii příběhům dává šílený humor lidí, kteří jsou už snad svým narozením předurčeni k útisku a ponížení. Jde o společnost profízlovanou tak, že upomíná na vtip Egona Bondyho, kdy jeden udávaje druhého prostřednictvím třetího, udává sám sebe. A pak se v omamném karnevalu všichni vyřítí do kruté svobody; ani vlastně nevědí, kde se vzala.
Našinec poznává ty rozmlácené chodníky i páchnoucí kanály, zlodějinu drobnou, pouliční i tu obrovskou, politickou, jen je to celé o něco děsivější, protože o něco více na východ. A autorovy otázky, skryté pod třeskutým dějem, jsou proklatě závažné. Pokud si s tou svobodou nevíme rady, co s námi bude? Nepropásli jsme něco? A pokud ano, je ještě nějaká naděje? Avůbec - co si počít s celou tou východní Evropou, prokletou zemí a řekněme to ohavně: s jejím vadným lidským materiálem? Co s tím vším bude? S námi?
O autorovi| Jáchym Topol, redaktor LN
