„Film ho přitahoval a vždycky ho chtěl dělat. V jednom dopise Olze dokonce napsal, že divadlo je pro něj jen ubohou náhražkou. Ale v 50. letech zjistil, že se k filmu dostat nemůže, a rozhodl se dělat divadlo,“ řekl Bernard.
Knihu vydá v nejbližších měsících Knihovna Václava Havla s Národním filmovým archivem. Spolupracovala na ní editorka Anna Freimanová.
Za Havlovou láskou k filmu stál vliv jeho strýce Miloše Havla i celé prostředí Barrandova, či to, že ho jako malého občas brali na na natáčení. „Václav Havel film miloval. Ale myslím, že hlavní motivací pro film bylo, že všichni jeho kamarádi film dělali - Miloš Forman, Ivan Passer nebo později Honza Němec. Cítil se k tomu být přitahován a chtěl film dělat taky,“ řekl Bernard.
Václav Havel se přinejmenším dvakrát koncem 50. let pokoušel dostat na FAMU. „Přijímačky udělal, ale z politických důvodů nebyl přijat. Po vojně se pokoušel dostat ještě na DAMU, tam to dopadlo stejně,“ uvedl historik. Na divadelní fakultu se dostal až počátkem 60. let k dálkovému studiu dramaturgie. Pokud by byla jiná politická situace, byl by pravděpodobně filmovým režisérem.
Nepřijetí na FAMU jej frustrovalo
Na FAMU se hlásil nejprve s analýzou Shakespeare a film a úvahou o filmech Marcela Carného, autora slavných Dětí ráje, podruhé s analýzou filmu Vlčí jáma a scénářem Ta vojna napsaným s Karlem Bryndou; ten bude publikován poprvé. Otištěny budou i dopisy, které Havel psal příteli Jiřímu Kuběnovi a kde zkoušky a odvolávání detailně popisuje včetně svých pocitů a toho, kdo z komise se ho zastal, a kdo nikoli.
„Nepřijetí na FAMU ho frustrovalo, zejména proto, že rodiče od něj očekávali, že bude někým důležitým, a on tato jejich očekávání zklamával, byť ne svoji vinou. Nesl to opravdu velice těžce a zřejmě během vojny vybojoval sám v sobě vnitřní boj, kdy si řekl, že mu to nevadí, a život si probojuje po svém... což se mu nakonec podařilo,“ podotkl Bernard.
Při přípravě knihy objevil řadu zajímavostí. Patří k nim „námět filmové komedie“ Budování zámku, kterou psal s Milošem Formanem, a Návštěva, kterou psal s Milošem Macourkem, Břetislavem Pojarem a Václavem Šaškem. To bylo v roce 1964 poté, co se stal slavným po premiéře Zahradní slavnosti. Stejně tak vznikl scénář Zahradní slavnosti asi na objednávku Barrandova.
Novým objevem je podle Bernarda televizní hra Motýl na anténě, o níž se nově zjistilo, že je již z roku 1964, a která se natočila v 70. letech v západním Německu. „Neznámou věcí je krátký scénář, který Václav Havel napsal v létě 1988 podle části pamětí Vasila Bilaka. Je to Osudná noc, která se týká zasedání předsednictva ÚV KSČ v noci na 21. srpna 1968,“ popisuje další text, který kniha uveřejní poprvé.
Více než polovina scénářů byla realizována, i když většina po listopadu 1989. Společným prvkem Havlových filmových a televizních děl je protest proti establishmentu, subverze, kritika konzumní společnosti, podobně jak je tomu u jeho absurdních dramat. „Na filmu ho přitahovala právě režie, což si nakonec dopřál v případě Odcházení,“ shrnuje Bernard. Této Havlově hře a hlavně filmu by se měla věnovat jeho druhá kniha.
