Všichni vědí, že nečtenáři špatně mluví a kdo špatně mluví, špatně myslí a kdo špatně myslí... dál už to raději ani nedomýšlejme. Hospodářská škoda páchaná čtvrtanalfabety, kterých u nás tak rapidně přibývá (dokonce i mezi politiky), je opravdu nedozírná.
Humanitní vzdělanci si myslí, že ministerstvo financí ovládli technokratičtí barbaři povzbuzovaní vládními ekonomy, podle nichž mají být daně z přidané hodnoty jednotné, jeden stejný pendrek na kulturu jako na mrkve.
Je možné, že náš vzdělaný a sympatický premiér najednou zešílel? Že snad neví, jak meditace nad psaným textem probouzí myšlení, že i čtení brakové literatury cvičí fantazii, že ono prosté luštění abstraktních znaků nějak hejbe mozkem a také rozšiřuje slovní i koncepční zásobu, že nejenom čtením odborné literatury sdílíme zkušenost a vědomosti celého lidstva? Že by jako katolík (náboženství knihy) netušil, že teprve zájmem o národní literaturu sdílíme duchovní a historickou soudržnost společenství, tak důležitou pro pocit společného údělu i pro demokracii?
Blahobyt vytváří kultura Nikoli, přátelé, nikoli. Takhle to opravdu není. Většina ekonomů nepodléhá chorobě zvané ekonomismus, falešné představě, že mají lidé pouze materiální statisticky měřitelné potřeby a vše ostatní je neviditelné nebo jakási nadstavba čili luxus. Dobře vědí, že je to naopak, že kultura a vzdělanost vytváří blahobyt, vždyť stačí letmý pohled na nepatrný ekonomicky zdatný Izrael, kde vychází více knih než v celé zubožené a nešťastné Arábii dohromady.
Ne, naši účtaři a vzdělaní ekonomové jsou naopak velcí idealisté, od starých Řeků zdědili estetický ideál symetrie a denně se klaní jeho kráse. Vidíme to i jinde, například na nepochopitelném diktátu ženského půvabu. Dnes obstojí jen štíhlé pasy, rovné nosy, dlouhé nohy, atd. a my se divíme, že jsou české krásky v soutěžích všechny tak stejně fádní. A přitom estetika sídlí v oku pozorovatele. Příroda nezná ošklivé ženy.
V případě knih jde ale o bytí a nebytí národa. Proč bychom nemohli mít dvě tři daňová pásma jako naši kulturnější sousedé? Je to přece ta nejlacinější sociální politika, bez formulářů a bez složité byrokracie. Zdaňte jako u benzinu vysokou spotřební daní tuky, zdaňte dorty, zdaňte lízátka, když už chcete za každou cenu konat dobro. Nejde-li jinak, zdaňte třeba sůl, vodu a vzduch, to musí lidé konzumovat za všech okolností. Knihy však kupovat nemusí. Kniha je často jen na jedno čtení, a proto je vždycky drahá. Na knihy je třeba čtenáře naopak lákat. A proto nezdaňujte neviditelnou a neměřitelnou budoucnost národa! Je to zločin.
Na financministerstvu se vždycky tvrdilo, že různé daně odporují logice, že umožňují švindlovat. Jistě. Všechno je třeba dělat chytře, nemůžeme mít topné oleje a motorovou naftu v různém režimu. Můžeme mít ale příbuzné produkty v jednom pytli. Nerad bych, aby našeho premiéra a jeho financministra jednou osočovali v Bruselu i jinde za kulturní devastaci jen proto, že podlehli šarmu symetrie.
Nad Tatrou sa netiskne A máme tu i odstrašující příklad ze země našich nešťastných pobratimců - Slováků. Tam to šlo už od roku 1993 hopem, z pěti na šest, pak na deset, na čtrnáct, a nakonec na 19 procent a trh se zhroutil - dávno už tam nevycházejí monografie, memoárová a biografická literatura, cestopisy, dějepisné knihy, klasické romány ani odborná a technická literatura, ba dokonce ani dobrodružná mužská literatura. Slovenští daňaři teď nemají co zdaňovat. Slovenská premiérka to vzácně pochopila a vrátila daň na deset procent, což je ale - na trhu o více než polovinu menším než ten náš - bohužel nedostatečné. Okolo knih pracují většinou chudí idealisté a ti se nadobro vytratili.
Mějme proto odvahu odmítnout ideál symetrických daní, je to představa geometrická a neživotná. Vzdělanost a imaginace jsou veličiny života. Nedusme je. Nechtějme žít pod terorem řecké symetrie. Chtějme být raději slavným národem knihy!
***
Náš vzdělaný a sympatický premiér snad neví, jak meditace nad psaným textem probouzí myšlení, že i čtení brakové literatury cvičí fantazii?
O autorovi| ALEXANDER TOMSKÝ, publicista a nakladatel
