Ve sbírkách knížete z Lichtenštejna hrálo umění konce 18. a raného 19. století velmi důležitou, možná klíčovou roli. Knížecí rod se již v té době těšil značnému bohatství. Tehdejší regenti rodu tak mohli zadávat významné zakázky soudobým umělcům a obohacovat tak rodový majetek o špičková umělecká díla.
Podpora umění v rodové tradici Tradice této sbírky spadají do staršího období. Již kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna ve spisu Pokyny ke knížecí výchově, určeném vlastnímu synovi, doporučoval zaměřit se na ideál rodinného života a oprostit se od všech státnických a vojenských povinností. Ve druhé polovině 18. století nastaly v tomto ohledu příznivé podmínky. Kníže František Josef I. (1726–1781), o jehož uměleckých zájmech víme jen málo, dal možná rozhodující impulz ke změně rodového vkusu, když se rozhodl přeměnit barokní zámeckou zahradu v Rossau do podoby rozsáhlého krajinného parku a otevřel tak dveře nové kulturní epoše.
V éře Aloise I. (1759–1805), syna Františka Josefa I., byl vystavěn majorátní dům ve vídeňské Herrengasse. V rakouské metropoli tak vznikla nejmodernější obytná a kancelářská budova tohoto období. Od významných umělců si kníže nechával portrétovat své děti i ostatní členy rodiny. Těmito díly i novými akvizicemi získávanými již tehdy v aukcích rozšířil sbírku na osm set obrazů, z nichž 306 sám zakoupil.
Bratr knížete Aloise I., kníže Jan I. z Lichtenštejna (1760–1836), se nejprve účastnil bojů proti Napoleonovi a významnou úlohu zastával také v diplomatických jednáních Vídeňského kongresu v roce 1814 až 1815. Vídeň byla tehdy skutečnou metropolí otevřenou nejen účastníkům kongresu, ale také umělcům, kteří sem přijížděli s vidinou dobrých obchodů. Po ukončení svých vojenských a diplomatických závazků se Jan I. mohl začít věnovat i podpoře umění a s mnoha umělci navázal úzkou osobní spolupráci, jako například s Josefem Rebellem či s Angelikou Kauffmannovou, u níž si objednal podobizny své manželky a jejích sester.
Malíři se stávají členy rodin zadavatelů Skutečnost, že výtvarní umělci udržovali velmi blízký vztah s rodinou objednavatele a provázeli její příslušníky, byla novým jevem a vedla k větší hloubce a citlivosti obrazového znázornění, což bylo patrné především v portrétech. Názorně to dokládají například portrétní práce Petera Fendiho či Friedricha Amerlinga, jež zachycují děti Aloise II. z Lichtenštejnu.
Zvyk přijmout umělce do rodiny nabýval ještě dalších rozměrů, jako tomu bylo i v případě krajináře Friedricha von Gauermanna, známého idylickými venkovskými krajinami i velkými loveckými výjevy. Gauermann doprovázel knížecí rodinu a její hosty zejména při štvanicích. Jiným malířem přijatým knížetem Aloisem II. do nejužšího rodinného kruhu byl Joseph Höger, který vyučoval kresbě knížecí děti.
Lichtenštejnové se tak zařadili mezi největší objednavatele uměleckých děl své doby a shromáždili patrně nejpůsobivější sbírku výtvarného umění rakouského biedermeieru. Také nástupce Aloise II., kníže Jan II., pokračoval v této tradici, dokud se – především z velkorysosti vůči městu Vídni – velké části této sbírky nezřekl. Stovky uměleckých předmětů, včetně nejlepších děl Ferdinanda Georga Waldmüllera, byly tehdy darovány novému Historickému muzeu města Vídně (dnes Wien Museum) a Rakouské národní galerii (Österreichische Galerie Belveder).
To nejlepší za dvě staletí Těmito dobrovolnými úbytky se v dosud systematicky budované sbírce objevily citelné trhliny. Proto jsou v posledních desetiletích tyto mezery opět systematicky zaplňovány – zakoupeny byly například významné Waldmüllerovy žánrové obrazy či květinová zátiší. Sbírka se také rozšířila o kolekce vídeňského porcelánu přelomu 18. a 19. století, tedy z období největší slávy vídeňské porcelánky.
To nejlepší, co bylo takto v posledních dvou stoletích nashromážděno, bude od roku 2012 představeno v nově restaurovaném majorátním domě knížecí rodiny ve vídeňské Bankgasse, který se po dokončení přestavby stane druhým sídlem Lichtenštejnského muzea.
***
INFO O VÝSTAVĚ
* Klasicismus a biedermeier z knížecích liechtenštejnských sbírek 6. května — 17. října 2010 Valdštejnská jízdárna v Praze Záštitu nad výstavou převzali Hans-Adam II., kníže z Lichtenštejnu, Jan Fischer, předseda vlády ČR, a Přemysl Sobotka, předseda Senátu Parlamentu ČR. Pořádá Liechtenstein Museum Wien ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, za podpory Ministerstva kultury ČR a Senátu Parlamentu ČR, Jihomoravského kraje a Rakouského kulturního fóra v Praze.
* Návštěvní doba Denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin. První středa v měsíci od 15 do 18 hodin – plné vstupné za cenu sníženého a snížené zdarma
*Spojení Valdštejnská jízdárna, Valdštejnská 3, Praha 1 – Malá Strana metro A, stanice Malostranská tramvaje č. 12, 18, 20, 22, zastávka Malostranská
* Kontakt telefon: (+420) 251 093 111 fax: (+420) 251 093 296 e-mail: info@upm.cz web: www.upm.cz, www.liechtensteinmuseum.at
O autorovi| JOHANN KRÄFTNER, Autor je kurátor výstavy
