Vláda má nebezpečný sklon rozkládat se sama předtím, než vůbec začnou bolet reformy
Jak vůbec si ti lidé mohou sednout do jedné místnosti, když po sobě tak jdou a když si tak nevěří? – to je po událostech posledních dní, kdy jako by se před koalicí na obzoru zjevila další její existenciální chvilka, docela přirozená otázka. Předevčírem a ještě včera ráno si VV a ODS vyměňovaly ostré invektivy a vyjevovaly nedůvěru, aby o nějaké tři hodiny později po schůzi vlády nastolovaly dojem shody. Protikorupční strategie už prý je v podstatě odsouhlasena, zbývá doladit několik detailů.
Je samozřejmě absurdní, aby se při systémovém potírání korupce, kde práce stála řadu let, muselo náhle spěchat tak, že řešení nesnese ani dvoutýdenního odkladu a musí být nalezeno nejpozději teď. Navíc se to ani nedá udělat, takže i tentokrát se některé důležité sporné body odsunuly napříště. Zůstala chatrně maskovaná vzájemná nevraživost a podrážděnost. Následuje pokus o rozbor této podrážděnosti. Co by bylo, kdyby ODS se v posledních týdnech ocitla v defenzivě; tuší už, že policejní prezident nejen že nebude takzvaně její, ale že bude takzvaně jejich. Přiznání porážky se dá vyčíst z pokusu kompenzovat si ji zřízením generálního inspektorátu bezpečnostních složek.
Něco takového už tu bylo – v létě 1990, když Občanské fórum po vítězných volbách zjistilo, že prezident Václav Havel si přeje podržet v čele ministerstva obrany i nadále komunistického generála Miroslava Vacka. Protože přes prezidentovo rozhodnutí nejel vlak, vymyslelo si OF náplast na svou porážku: generálního inspektora armády, kterým bude civilista a stoupenec Fóra. Nakonec ovšem žádný inspektor jmenován nebyl, a nejen proto, že prezident generála Vacka za čtyři měsíce sám odvolal, ale i proto, že inspektor byl zamýšlen také jako šidítko pro antikomunisty ve vlastních řadách, jako únikový manévr a pokus namluvit sami sobě, že když jsme se neprosadili teď, neznamená to nutně, že nebudeme mít poslední slovo. Jenže touha po kompenzaci slábla s tím, jak slábla vzpomínka na letní prohru. Stejný vývoj je pravděpodobný i dnes. V ustálených politických poměrech nedává generální inspektorát nad bezpečnostními silami žádný smysl, k dohledu na vládní partnery byli přece v české politice odjakživa koaliční náměstci. Jenže současnou ODS s aktivisty Fóra zpřed dvaceti let spojuje přesvědčení, že v čele klíčového silového ministerstva stojí nebezpečná a schopná skupina. Tentokrát jde o bezpečnostní agenturu ABL, z níž vzešel čelný předák VV Vít Bárta, a subkulturu bezpečnostních agentur vůbec.
Z té subkultury vzešla i Johnova pravá ruka na vnitru Michal Moroz, který tu zakotvil po dohodě VV s TOP 09, podle všeho ale bez vědomí předsedy strany Karla Schwarzenberga. Občanští demokraté věří, že Moroze nominoval s Miroslavem Kalouskem spřátelený podnikatel Richard Háva. Co víc, s takovým výkladem souhlasí i zasvěcenější mezi véčkaři. Útěchou je údajná Morozova konverze k Johnovi poté, co od něj TOP 09 ve chvíli, kdy na něj dopadla pozornost, dala ruce pryč. Každopádně představa, že se vnitra zmocní zástupci subkultury bezpečnostních agentur, v níž se běžně obchoduje například s informacemi z daňových přiznání, a současně že policie získá například snazší přístup k daňovým přiznáním, není zrovna vábná.
Véčkaři naopak mají obavy z takzvané langerizace policejného sboru. Pokud tím myslí neschopnost, či dokonce nechuť policie pořádně vyšetřovat případy, v nichž je vidět prsty vysokých politiků, nelze ani vůči jejich obavám nic namítat. Bývalý modrý ministr vnitra Ivan Langer se může ohrazovat, jak chce – a nedávno mu v rozhovoru do MF DNES vystavil malé, nenápadné osvědčení i jeho velký kritik a předchůdce Jan Ruml –, pravda ale je, že elitní útvary policie dlouhá léta nekousaly, a pokud je jedna z koaličních stran přesvědčena, že Langerem povýšení důstojníci sedí na Policejním prezidiu jako žáby na prameni, je logické, že ty žáby chce odstranit.
Řešení je tedy jednoduché: „odlangerizovat“ i „odagenturnit“, vzít koaličním partnerům důvod se toho druhého obávat. Podle zákulisních zpráv už se k dohodě před aférou Drobil schylovalo, následující výron nedůvěry ji však v zárodku zničil.
Rozpálené židle ve Strakově akademii To vše pouhé dva tři měsíce před ohlášenou prezentací zásadních hospodářských reforem. Zima 2009/2010 připomíná zimu 1994/95, kdy předáci malé ODA reformní a dosud silnou vládu ochromili teorií o tom, že po nich pase BIS. Ačkoliv někteří z nich tomu zřejmě upřímně věřili, s odstupem času to těžko hodnotit jinak než jako rozmar vládců, které pálilo dobré bydlo. Tak se jejich vláda začala rozkližovat dávno předtím, než se odbory a levice vůbec vzmohly na odpor. A některé z tehdy chystaných reforem nemáme dodnes. Byla to trestuhodná nezodpovědnost a bylo by ještě trestuhodnější tu chybu po patnácti letech opakovat.
***
Elitní útvary policie dlouhá léta nekousaly, a pokud je jedna z koaličních stran přesvědčena, že Langerem povýšení důstojníci sedí na Policejním prezidiu jako žáby na prameni, je logické, že ty žáby chce odstranit.
O autorovi| DANIEL KAISER, komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
