Nehtová studia u nás v poslední době rostou jako houby po dešti. V jednom takovém, na plzeňských Borských polích, jsem strávila odpoledne a nestačila se divit – zákaznice si tu podávaly dveře a do jedné pěly chválu na mladé Vietnamky a Vietnamce, kteří tu pilně brousili, lepili a omalovávali jeden nehet za druhým. Udělali si rekvalifikační kurz a namísto otročiny u pásu v nedalekém Panasonicu teď modelují nehtíky. Skoro jako na běžícím pásu.
Dlouhé nehty nosily už šlechtičny ve staré Číně – jako znak toho, že nemusejí manuálně pracovat. Boom umělých nehtů je ale až záležitostí 20. století. Nastartoval ho prý jistý dentista, když chtěl okousané nehty své ženy zamaskovat akrylovým přípravkem, který ve své praxi používal. V 60. letech už akryl k prodloužení nehtů používala snad každá manikérka.
Dnes lze dlouhých drápků docílit nejen pomocí akrylu, ale i speciálního UV gelu (tvrdne pod lampou s UV zářením), případně porcelánu.
Češky si oblíbily zejména gel a akryl, ale každá z metod má své zastánkyně i odpůrkyně.
Akrylové nehty jsou takřka nezničitelné, gelové naproti tomu vypadají přirozeněji. Na akryl má kdekdo alergii, za porcelán si zase připlatíte. Ze studia, které se zaměřuje na klasické akrylové nehty, ale nejspíš budete po těch pár hodinách, co aplikace zabere, vycházet přinejmenším lehce zfetovaná.
Ne všichni však považují umělé nehty za krásné. Jak říká kadeřník a moderátor pořadu Nahá jsi krásná Libor Šula, „francouzská manikúra nebo jen obyčejný průhledný lak jsou mnohem hezčí než dlouhé barevné cosi“.
