Chápete, že to co udělali je ve slušné společnosti trestné ???

Diskutovat o tom mohou pouze gauneři a lumpové...Jejich výskyt je v přímé úměře k počtu politických stran. Lze tedy odvodit, že parlamentní politické strany generují gaunery a lumpy. Poohlédněme se například po přímé demokracii, která funguje 700 let... Zkusme změnit pravidla pro "elity".  Nechci, aby o státu rozhodovali lakyrníci, družinářky, sestry, veksláci (ti totiž daně neplatili a neplatí) ... Při vší úctě k uvedeným profesím: pokud však takoví lidé preferují politiku nad svoji profesi, ztratili svoji osobní integritu a stávají se hledači loutkářů. 

Díky za upřesnění

rád jsem se poučil. Takže shrnuto, jediný a možná zásadní problém je v tom, že investor nebyl někdo cizí, ale skupina manažerů rozhodující o způsobu zhodnocení firemní hotovosti. To, že si nezákonosti tohoto způsobu ovládnutí firmy byla skupina vědoma, svědčí o nastrčení prázdné schránky jako převodu financí. Jak jednoduché by bylo, půjčit si prostředky osobně a převést je na svůj účet. Z toho pak financovat nákup akcií. Ale to by neprošlo. Naskýtá se otázka, zda tato operace nebyla také navíc pojistka, kdyby firma neprosperovala a nebylo na vrácení půjčených peněz. Prostě flagrantní zneužití informací a to je myslím trestné. Připomíná mi to jak jedna skupina manažerů státního podniku ho řídila tak špatně, že ho po čase pod jejich vedením přivedla téměř k bankrotu. Nakonec byl stát údajně rád, že firmu za pár šupů prodal těmto manažerům. Do roka a dne byla firma ve velkém zisku a myslím za další rok byl jeden z těchto manažerů vyhlášen podnikatelem roku.

Matně si vzpomínám, že z každé vytěžené tuny

uhlí byla zákonem dána částka na zvláštní účet. Ty peníze měli sloužit na rekultivaci krajiny po ukončení těžby. Nakládání s odloženými prostředky bylo nějak upraveno, v nějakém režimu. Má někdo bližší informace o této problematice? Bylo možné z toho účtu peníze půjčovat? 

Teda, ne ze bych mel blizsi informace, ale

pokud si matne vzpominam, tak z kazde tuny vytezeneho nerostu (treba uhli) se odvadeji statu nejake poplatky, s rekultivaci to nema nic spolecneho... Rezervu na rekultivaci (vysku) schvaluje nejaky bansky urad, potom spolecnost tvori danove uznatelnou rezervu (tj. dava si to do nakladu) postupne do vytezeni (takze defakto taky podle tun, ale v principu to neni nejaka fixne stanovena castka a v case se prehodnocuje).  Az do roku 2004 neexistovala zadna povinnost mit nekde nejake specialni prostredky/penize/aktiva na rekultivaci, proste jenom existoval zavazek, kterej mohl byt klidne financovan na strane aktiv rypadlem a pohledavkami od Newtonu. Zmena prisla zakonem 438/2003 Sb, ktery novelizoval zakon o rezervach - 593/1992... Takze v dobe, kdy si Newton/Kolacek ty penize pujcovali, tak spolecnost mohla volne nakladat se vsemi aktivy a pokud to bylo za trznich podminek, tak by bylo tezke je dohnat (mimochodem, je rozdil, mezi PRIBOREM a PRIBIDEM, jsou to teoreticke sazby, mezi kterymi je "spread" - rozdil, ktery sezerou banky, takze ze byl Pribor na nejake urovni jeste neznamena, ze bylo mozne si volne prostredky ulozit u banky za podobnou sazbu == logicky to melo jit pouze za sazbu nizsi, za Pribor si banky muzou pujcit mezi sebou...). Jinak uplne z jineho soudku - ono to pujceni si penez od budouciho cile vypada na prvni pohled divoce, ale v praxi se neco obdobneho deje dnes a denne. Tj. investor si pujci penize od banky, za ne koupi firmu a hned druhy den si pujci penize od koupene firmy nebo vycucne dividend, co to jen jde, a splati pokud mozno co nejvetsi dil bankovni pujcky == kazda akvizice podniku musi byt logicky v zaveru financovana koupenym podnikem, proste si za penize koupite neco, co si musi na tu kupni cenu vydelat... (mozna lepsi si predstavit, ze si kupujete stanek se zmrzlinou, ve kterem je jeste pokladna s nejakou hotovosti atd.). U MUS je jenom rozdil v nacasovani (misto pujcky od ciloveho podniku az po akvizici byla pujcka predem...). Takze ja bych je spis honil na nejakeho spravneho hospodare, zneuziti informaci atd., tam by se snad dalo neco vyvarit i pod ceskymi zakony... 

Úvaha je logická,

a já teda nejsu finanční ředitel , jenom si říkám, jestli PRIBOR není jedna věc a výnosový úrok, za který se dají uložit dočasně volné finační prostředky společnosti, věc druhá (a případný výnos jakékoli jiné investice věc třetí). Termínovaný vklad s úrokem 13 % p.a. (viz předchozí příspěvek v diskusi) to si nemyslím, že bylo už v roce 1997 úplně reálné, ale mohu se mýlit. Českou pozicí dotázaný finanční ředitel doslova odpovídá "Opravdu si nedovedu představit, proč by někdo něco takového dělal. Naopak, pokud chci někomu půjčit peníze, tak pochopitelně za vyšší úrok než mi nabízí banka“. Měla mu snad být položena přímo otázka, jak hodnotí 9 % výnos v roce 1997. Přitom samozřejmě necháváme stranou podstatnou otázku, zda šlo o volné prostředky, zda naopak nechyběly, zda společnost např. kvůli tomu nemusela čerpat větší provozní úvěr atd. Takže i to srovnání s výnosovým úrokem se mi zdá vysoce teoretické. Je poměrně divné, že by najednou měli na firmě dvě miliardy nebo kolik a marně si lámali hlavu kam s nima.

Mohli, ale evidentně se neptali

A jde o to, zda skutečně byla takovým jednáním způsobena škoda a komu? Pokud se nikdo necítil poškozen takovým jednáním finančního ředitele, tak úvaha o tom, že peníze mohly být zhodnoceny v bance lépe, je čistě akademická v rovině "coby, kdyby".

Když někomu půjčuji peníze

tak, že z pohledu jiného, poškozuji sám sebe na úroku, tak k tomu mám nejspíše nějaký důvod (za předpokladu, že jsem svéprávný). A pokud  úmyslně  způsobím vyčíslitelnou škodu takovým jednáním (tj. nedostanu žádné jiné protiplnění v hodnotě odpovídající rozdílu úroků)  a nikdo oprávněný si nestěžuje, že by byl mým jednáním poškozen, tak je to co za trestný čin? Kdo a na podkladě jakého zákona je oprávněn mi diktovat, jaká má být výše mého zisku? Co by tady měl soud řešit?

Tak třeba akcionáři by se

Tak třeba akcionáři by se mohli ptát, proč finanční ředitel MUS dal úvěr Newtonu za 9 procent, když mohli ty 2,5 miliard dát do banky za 13 procent. Rozdíl 4 procenta u takové sumy už je dost velký, ne?

Co se podřídit Švýcarské trestní jurisdikci?

Tak mě napadá, co se podřídit Švýcarské trestní jurisdikci a pronajmout si jejich vyšetřovatele a soudce. Možná by to vyšlo i levněji, než naše soudy a státní zastupitelství a navíc by to fungovalo. Rozdíl v efektivitě Švýcarské a České justice je naprosto alarmující, také poněkud odlišná je délka řízení.Mimochodem příznačné je, že Koláčka bylo možné chytit téměř okamžitě už na výhodném úvěru - tím přece jednoznačně poškodil svoji společnost a to se dalo odsoudit už tenkrát. On si prostě skoro vůbec nedával majzla, a přesto mu to všechno prošlo...

P.S.

Švýcarští odsouzenci by si naopak v rámci povinných výměn museli část trestu povinně odpykávat v České republice, což by jednak Švýcarsku ušetřilo peníze, jednak by to výrazně zvýšilo odstrašující účinek trestu :-).