Před lety se v centru Prahy otevřela restaurace Le Café Colonial. I já jsem byla v době jejích začátků, kdy jste tu bez rezervace nesehnali místo, její velkou fanynkou. Jenže po slibném rozjezdu Colonial ztratil dech a pomalu upadal v zapomnění. Byla jsem zvědavá, co se tam změnilo, a tak jsem ho opět navštívila.
Interiér, který neprošel žádnými dramatickými změnami, odpovídá stylu exotických krajů francouzských kolonií jihovýchodní Asie. Nejde si nevšimnout mohutného skleněného lustru s kovovými prvky, výrazná je také tyrkysovo-modrá stěna. Prostor je rozdělen širokými bílými sloupy na kuřáckou a nekuřáckou část.
Le Café Colonial je přesně ten typ restaurace, kde byste mohli trávit hodiny – svou útulností navozuje tak příjemnou atmosféru, že je vyhledávaným místem nejen pro romantické, ale i pracovní schůzky.
Jenže já jsem se nepřišla jen kochat zajímavým prostředím, ale jíst. Zajímal mě tudíž hlavně jídelní lístek. Měla jsem radost, že se šéfkuchař drží hesla „méně je více“ a nezatěžuje jídelní lístek zbytečně mnoha druhy pokrmů. Menu neprošlo velkými změnami. Zůstala lehká jídla, jako jsou třeba saláty s ovocem a ryby, ale i malé pochutiny jako třeba parmská šunka s fazolovými lusky a piniovými oříšky nebo marinovaná kuřecí křidélka. Přesto jsem měla pocit, že se Colonial trochu poevropštil – původní lístek obohatily těstoviny, noky a rizota. Polévka, jak má být Snažila jsem se ochutnat od všeho trochu a nenechala se zlákat starými dobrými klasikami, jako je carpaccio (187 Kč) nebo salát cézar (175 Kč). Na začátek jsem zvolila ostřejší polévku tom young (85 Kč). Po předchozích negativních zkušenostech v jiných restauracích jsem byla zvědavá, jestli se kuchař poddá pokušení přeplácat polévku kokosovým mlékem. Naštěstí tady vědí, jak má chutnat správná indonéská polévka. Vyvážený poměr ingrediencí, obří krevety, jemná chuť kokosu, a hlavně přiměřená ostrost ve mně vyvolaly hned na začátku dobrou náladu.
Bohužel trochu předčasně...
Jako další chod jsem zvolila salát taco s králičím hřbetem a mangem (183 Kč). Proti ledovému salátu, smetaně, kukuřičným lupínkům a dobrému čerstvému mangu nic nemám. Ale maso bylo gumové, a navíc jsem z něj neměla pocit, že by bylo skutečně zcela čerstvé.
Raději jsem si místo toho objednala předkrmové jarní rolky s kachním prsíčkem a sweet and chilli omáčkou (139 Kč). Poměrně nevýraznou chuť zachránilo jen to, že se závitky nekoupaly v omastku.
V Colonialu, jak jsem již zmiňovala, najdete i takzvaná malá jídla. Jídla menších porcí, prostě jen na chuť. Tento trend je mi velice sympatický a jsem ráda, že se konečně zavádí do českých končin. I když zatím bohužel jen sporadicky. Vybrala jsem si yaki-tori (168 Kč), kuřecí špízky s cayenským pepřem, arašídovou omáčkou a malou miskou rýže. Hezky propečené maso se samo odlupovalo od dřevěné špejle, chutná byla i omáčka z arašídů. Příště už jen metrem Zrovna ve chvíli, kdy jsem si pochutnávala a zasněně pozorovala ruch na jedné z ulic staré Prahy, jsem byla přinucena vrátit se do tvrdé reality. Za oknem mého auta se skvěla pokuta za stání v modré zóně. Příště sem raději pojedu metrem. Nechtěla jsem si ale nechat zkazit náladu tak lehce a pustila jsem se s chutí do hlavních jídel. První byly na řadě grilované jehněčí kotletky s tymiánovou krustou, chillimátovou omáčkou a indonéskou rýží s hráškem.
Vždy, když jsem si v Česku dala jehněčí kotletky, dostala jsem na talíř maximálně tři malé kousky převážně kosti s minimem masa na něm. Le Café Colonial se evidentně snaží tento nešvar odstranit. S radostí mohu napsat, že jsem dostala porci odpovídající ceně. Maso bylo měkké s jemně narůžovělým středem, jen strouhankovou krustu na povrchu bych si příště odpustila. V této kombinaci se mi zdála zbytečná. Obešla bych se i bez přílohy u grilovaného mořského vlka (314 Kč). V jídelním lístku se píše, že k němu je „salsa z kukuřice, chilli feferonek a perlové cibulky“. Pod slovem salsa si rozhodně nepředstavuji kopeček kukuřice smíchaný se sladkou cibulkou. Naopak zase musím ocenit znamenitý výběr koření. Tymián, oregano a koriandr udělaly na rybě velice příjemnou kůrku a dochutily ji. S jemnou smetanovou kaší, která je k jídlu podávána, to bylo to pravé. V tuto chvíli jsem si měla dát jen kávu a přestat přemýšlet nad experimentováním s dezerty. Creme brulée (115 Kč) ležel přede mnou na stole do tří minut. To mě zarazilo. Výroba, tedy přesněji řečeno zkaramelizování povrchu, trvá totiž podstatně déle (minimálně deset minut). Navíc vnitřek nebyl konzisttentní, spíš se drolil. Pravděpodobně jsem si vysloužila zákusek, který v kuchyni na svého strávníka už nějakou dobu čekal...
Těžko říct, jestli můj kulinářský zážitek za tu pokutu stál. Určitě v Colonialu najdete zajímavé kombinace chutí, exotické směsi koření, netradiční prostředí a dokonalou obsluhu. Možná budete mít štěstí na povedená jídla, možná budete mít smíšené pocity. Ty ostatně převládaly i u mě, když jsem z Le Café Colonial ten večer odcházela.
Recenze Štěpánky E. Vagner dnes na stránkách Relaxu končí. Od příští soboty zde naleznete novou rubriku Co kuchaři právě vaří od Vladimíra Poštulky a tipy na vína od Libora Ševčíka.
***
Le Café Colonial
Široká 6, Praha 1 Celkový dojem ***
Tel. 224 818 322
www.lecafecolonial.cz Jídlo **
Denně 10–24 hod.
Kuřácká i nekuřácká část Obsluha ***
Štěpánka E. Vagner, Atmosféra ****
recenzentka restaurací
**** gurmánská bomba
*** překvapivě dobré
** průměr
* nic moc
0* raději se vyhnout
Recenze je nezávislá, náklady platí
výhradně redakce Lidových novin.
